pondělí 6. února 2017

Recenze | Pekelné stroje 3: Mechanická princezna - Cassandra Clare

Cassandra Clare si získala spoustu čtenářů svojí sérií Nástroje smrti, která slavila opravdu veliký úspěch. Z tohoto světa je i trilogie Pekelné stroje, která se odehrává ještě před událostmi z Nástrojů. Upozornění: Mechanická princezna je třetí a závěrečný díl ze série Pekelné stroje, takže pokud jste ještě předchozí nečetli, mohli byste si něco při čtení vyspoilerovat.


Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

Série: Pekelné stroje (3)
Počet stran: 432
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak tuhle recenzi začít. Obvykle na začátku nějak naťuknu děj, ale v tomhle případě je to nesmírně těžké. Jsem zahlcená emocemi a za každou cenu se chci vyhnout spoilerům, které by se snadno mohly objevit. Proto to shrnu tak snadno, jak to jenom jde:
Lovce stínů z Londýnského institutu i jejich přátele čeká závěrečný boj proti Magistrovi a jeho pekelné armádě automatů, kteří jsou ještě silnější, než kdy předtím. Magistr ale není jediný, kdo se stává jejich nepřítelem... Mechanická princezna uzavírá kruh magické série z prostředí světa lovců stínů a zodpovídá doposud nevysvětlené otázky. 

První dva díly byly opravdu moc dobré. Čtení jsem si vážně užívala a rozhodně nelituju, že jsem do téhle série šla. Cassandra Clare se v mém případě skutečně osvědčila a s radostí se pustím i do zbytku jejích knih, protože je velice snadné jejímu světu a postavám propadnout. Co se Mechanické princezny týče... Vlastně těžko hledám slova. Mnohem snazší by bylo, kdybyste mohli nahlédnout dovnitř mojí hlavy a okusit moje pocity. Bylo to prostě perfektní. 

Už od začátku je vidět, že má tahle série potenciál. Přiznávám se, že jsem se konce trošičku obávala... Svým způsobem jsem prostě nechtěla, aby to skončilo. To se mi skutečně nestává často, v poslední době se sériím (a trilogiím obecně) snažím co nejvíce vyhýbat, ale... Tohle je skutečně jiné. Autorka svůj svět dovedla do nesmírných detailů a Mechanická princezna je takovou sladkou třešničkou na dortu, která celou sérii uzavírá. Moje obavy z konce byly pochopitelně zbytečné - ale i tak jsem spotřebovala pár kapesníčků, protože mě Cassandra chvílemi opravdu dostávala. 

Děj je skvěle promyšlený a věci, které z předchozích dílů nebyly zodpovězené, do sebe perfektně zapadají. Dozvídáme se, jak je to s Tessiným původem, o co vlastně Magistrovi jde a jak toho míní dosáhnout... Stejně jako rozřešení milostného trojúhelníku, za jehož provedení musím také dát palec nahoru. Pořád si stojím sice za svým - a to, že je to zbytečné a otravné - ale Cassandře se ho povedlo rozvést natolik, že mi nevadil. A to je opravdu co říct! Na milostné trojúhelníky se dnes dá narazit téměř kdekoliv, člověku to začne velice snadno lézt krkem. 

Asi nejvíc jsem byla nadšená z celkového posunu a vývoje, což jsem zmiňovala už v recenzi na předchozí díl, ale musím to říct znovu - stálo to za to. Jak děj, tak postavy se v průběhu série mění a svým způsobem dospívají. Mnozí z nich se mění v opravdu obdivuhodném stylu. To mi ve spoustě knih chybí, což v mých očích dělá Mechanickou princeznu ještě atraktivnější.
Přidejme k tomu navíc korunku v podobě skvěle promyšleného světa lovců stínů a autorčin velice čtivý styl psaní a máme recept na úspěch. A že tahle kniha opravdu zabodovala! Jednoznačně ji mohu přiřadit ke svým nejoblíbenějším, nemám co vytknout.



čtvrtek 2. února 2017

Recenze | OTKA - Ošklivá tlustá kamarádka - Kody Keplinger

Střední škola je nebezpečné místo, přežít v ní znamená boj. O tom většina lidí ví svoje, spousta skončí s více či méně pěknou přezdívkou, která mu zůstane na zádech po pěkně dlouhou dobu... Jako třeba OTKA. Ošklivá tlustá kamarádka. 

Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!



Série: -
Počet stran: 304
Vazba: Paperback
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Když Bianca skončí na jednom večírku označená za „OTKU“, pochopitelně se jí to nelíbí. Nikdy si ale neuvědomila, že by právě ona mohla být tou „ošklivou“ mezi svými kamarádkami. Nemyslela si o sobě, že by byla nějak dokonalá, na rozdíl od svých vrstevníků věci vnímá přesně tak, jak jsou - bez zbytečného přikrášlování. I proto nesnáší Wesleyho, místního krasavce... který jí dal onu přezdívku. I přesto všechno si k sobě najdou cestu. Bianca to ze začátku bere jen jako rozptýlení, ale postupem času si uvědomí, že k němu něco cítí...

Občas zatoužím po něčem jiném. Jednoduchém a zábavném. S OTKOU jsem se nepřehmátla... Ačkoliv začátek byl celkem bolestivý.

Když jsem začala číst, moc zábavné mi to nepřišlo. Měla jsem problém se pořádně začíst a celkově na mě všechno působilo dojmem „ne-e“. Nebylo to ono, něco tomu chybělo. To se změnilo zhruba v polovině, kdy jsem se opravdu začetla a skvěle se začala bavit. 

Po dějové stránce je OTKA taková poměrně nevýrazná. Ne, že by děj postrádala, ale... Je opravdu nevýrazný. Je pravda, že kvůli tomu člověk do podobné knihy asi nepůjde, ale při čtení to rozhodně má svůj možný dopad. Já jsem kvůli tomu měla potíže se začtením, než se věci vychytaly. To taky nějakou dobu trvalo. 

Hlavní atrakcí je samotná Bianca, která je podle mého názoru jedna z nejzajímavějších a nejvyvedenějších postav v YA literatuře vůbec. Bylo nesmírně snadné propadnout jejímu charakteru a přístupu - to právě ona dělala knihu zábavnou a takovou svěží. Díky Wesleymu navíc vzniká zajímavý kontrast, který dělá jejich vztah ještě zvláštnější, než je sám o sobě: někoho nenávidíte, ale nakonec se s ním políbíte. A polibek vede ke vztahu, konkrétně k přátelství s výhodami. Uvědomujete si, jak zvláštní to je. Ale prostě to z nějakého důvodu funguje. 

Musím říct, že jsem se opravdu bavila. Nad některými věcmi jsem musela sice trošku pozvednout obočí, ale nebylo to nic hrozného. Je jen škoda, že autorka nedodala trošku víc příběhu. OTKA je opravdu jednoduché čtení, které bych vřele doporučila těm, co hledají něco odpočinkového na čtení a ideálně se chtějí zasmát. Protože Bianca... Ach, Bianca. Dokáže rozveselit i den blbec.


středa 1. února 2017

Recenze | Pekelné stroje 2: Mechanický princ - Cassandra Clare

Cassandra Clare si získala spoustu čtenářů svojí sérií Nástroje smrti, která slavila opravdu veliký úspěch. Z tohoto světa je i trilogie Pekelné stroje, která se odehrává ještě před událostmi z Nástrojů. Upozornění: Mechanický princ je druhý díl ze série Pekelné stroje, takže pokud jste ještě první díl nečetli, mohli byste si něco při čtení vyspoilerovat.

Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!


Série: Pekelné stroje (2)
Počet stran: 392
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016
Nic netrvá věčně. Institut je v ohrožení - Charlotte hrozí sesazení z funkce vedoucí a Tessa je stále v ohrožení kvůli Magistrovi, který chce zneužít jejích schopností. I přese všechno snahu o zjištění Magistrových plánů a jejich překažení je Tessa společně s Willem a Jemem neustále pozadu. O to horší je zjištění, že je celá věc mnohem osobnější, než si mohli myslet... 

Po opravdu vydařeném prvním dílu, který pro mě byl velice milým překvapením, jsem byla opravdu nadšená. Namlsaná, chcete-li. Čtení bylo opravdu zábavné a moc jsem si ho užívala... Jen jsem se trošičku obávala, aby druhý díl nebyl slabší. Občas se stává, že je děj zbytečně roztažený na tři díly a nakonec to minimálně jeden odnese, protože prostě „víc nezbylo“. Tohle rozhodně není případ Mechanického prince.
Stejně jako u prvního dílu, bylo poměrně snadné se začíst. Děj totiž nezačíná s bůhví jakým zpožděním, spíš naopak. Cassandra Clare nešetří ani akcí, ani zábavností. To je jeden z mnoha důvodů, proč jsem téhle sérii tak rychle propadla. 

Byla jsem opravdu mile překvapená, jakým směrem se děj vyvíjel. A jak se vyvíjel. Trošku jsem totiž očekávala, že bude prostřední díl víceméně jen taková „omáčka“, než dojde na velké finále v posledním dílu. Nemůžu říct, že by to tak bylo... Nebylo.
Děj se rozrostl opravdu zajímavým směrem, kdy čtenáři nabízí víceméně hned dvě linie - první se týká spiknutí ohledně Charlotte a Institutu, o který všichni společně bojují. Druhá linie navazuje na první díl a potíže s Magistrem, který chce využít Tessu. V průběhu čtení autorka také odhaluje nejednu zajímavost, která dodává celému konfliktu osobnější nádech: a to na obou stranách. Tohle drobné překvapení jsem uvítala, protože jsem ho opravdu neočekávala. 

Na druhou stranu, vývojem prošly i samotné postavy a vztahy - u některých byla změna opravdu zajímavá. Zatímco v jiných knihách se věci sotva pozmění, v Pekelných strojích všechno opravdu odsýpá a vyvíjí se, což dokáže opravdu spolehlivě navnadit na pokračování.
Když se k tomu přičte autorčin čtivý styl psaní a atraktivní prostředí viktoriánského Londýna, kde pobíhá nejedna zajímavá bytost... Vzniká zajímavý příběh, jehož čtení je opravdu příjemné. 

Největším negativem celé knihy pro mě byl nechvalně známý milostný trojúhelník, který se dnes vyskytuje v téměř každé knize. Tessino rozhodování mezi Jemem a Willem mi po určité době začalo víceméně lézt na nervy a nemohla jsem si pomoct, bylo to svým způsobem zklamání. Na druhou stranu - Cassandra jejich vztah podala trošku jiným stylem, než v jakém se obvykle tenhle prvek objevuje, což jej učinilo trošku snesitelnější. 

První díl nasadil laťku poměrně vysoko, ale Mechanický princ rozhodně nezklamal. Velikou výhodou je i fakt, že pokud jste nečetli Nástroje smrti, můžete si Pekelné stroje vychutnat i tak! A pokud jste Nástroje četli - znovu se ponořit do oblíbeného světa lovců stínů... nemusí být vůbec špatný nápad.