neděle 17. ledna 2016

Co nového v knihovničce #13


Arieluma! Tahle rubrika dostane ještě pěkně zabrat, protože stále zvažuju možnost... ukázat vám postupně všechny knihy, které mám v knihovničce ''nově'' od doby, kdy jsem psala poslední příspěvek. Bylo by toho vážně hodně, takže jsem (zřejmě prozatím) vybrala jen ty kousky, které jsou skutečně nové - myšleno aktuálně nové. Uvidíme, jestli se ale nakonec nepustím i do toho zpětného doplňování, ještě jsem se úplně nerozhodla. Užijte si článek!




Na první díl Temné hrdinky jsem se těšila pekelně dlouho. Zrovna dnes jsem si ji už i přidala ke knihám, které si tak trošku střádám v okolí postele - a pevně doufám, že se k ní brzy dostanu. Dřív jsem byla naprosto zblázněná do všemožných i nemožných ''upířin'' a Večeře s vampýrem jednoduše není výjimkou. Ještě stále úplně netuším, co bych od té knihy měla (anebo spíš neměla) očekávat, ale řekla bych, že to bude dobrá oddechovka. Minimálně v posledních dnech by mi podobná kniha vážně bodla, takže uvidím, jestli se k ní dostanu. Dost mě totiž láká ta myšlenka a upíři - a druhý díl Temné hrdinky, konkrétně Růže podzimu... mě nějak neohromil. Snad ten první bude lepší. 

Město z kostí už jsem jednou zkoušela číst na čtečce jako eknihu, ale prostě mě to nevzalo. Autorčin styl psaní mi v té době nějak nesedl a moc jsem u toho čtení nevydržela, takže si teď (po dost dlouhé době) dávám druhý pokus v čtení a upřímně doufám, že tentokrát to bude lepší. Řekla bych, že v době, kdy jsem Město z kostí zkoušela číst poprvé... jsem zrovna tuším měla čtecí blok, nebo tak něco. Ne, že bych to na to chtěla jen svádět kvůli obavám z toho, že bych měla říct, že se mi ta kniha prostě nelíbila - prostě si to jen myslím. Uvidíme, i ona na mě totiž čeká na kupičce knih u postele. Vzhledem k tomu, že se ta hromádka knih už celkem tenčí, brzy na ni i na Temnou hrdinku přijde řada.


Galveston mě uchvátil, když jsem brouzdala po Buxu. Jukla jsem na anotaci a s uznalým „Hm, to by nemuselo být špatný...“ se koukla do ukázky a pustila si trailer. A bylo to - když jsem potom byla v Neoluxoru a viděla tam poličku s krásně vyskládanými knihami, mezi kterými byla právě i tahle, měla jsem naprosto jasno. Prostě jsem Galveston popadla a koupila si ho, naprosto bez výčitek nebo jakýchkoliv pochyb. Ještě ten den mi byl mamkou ''zkontrolován'' můj knižní nákup a i ona mi tu knihu schválila. Prý si ji možná půjčí. Možná, jistě. Jen čekám na den, kdy mi zmizí z poličky. 
Je to aktuálně jedna z knih, na které se těším ze všeho nejvíc. Autorův styl psaní mi minimálně z ukázky a toho, co jsem trošku do knihy nakoukla, připadá dost dobrý - a hlavní hrdina je snad tím největším lákadlem celé knihy. Celá ta záležitost pak působí drsně, pevně a nezlomně, což mě jednoduše přitahuje k tomu, abych se pustila do čtení - řekla bych totiž, že by to mohla být moje nová hodně oblíbená kniha, pokud jsem se ve výběru nějak extrémně nespletla. Snad tedy budu rychlejší a dostanu se k čtení dřív, než o ni budu připravena :-D

Mánie se Zaklínačem mě drží už nějaký ten pátek, takže nebylo žádné velké překvapení, že jsem si ho vzala na recenzi, když se mi naskytla možnost. Aktuálně už mám i dočteno a chystám recenzi - a můžu říct, že jsem vážně spokojená. Možná jsem se nedočkala velké porce svých oblíbených postav, které už znám z her, spoilerů, článků a já nevím čeho dalšího, ale rozhodně mě Geraltův osobitý smích a vystupování neustále bavilo. Navíc má Zaklínač jeden z nejlépe vymyšlených světů vůbec, řekla bych. A náramně to té knize sluší vedle mých první dvou částí prvního dílu Písně ledu a ohně.


Stejně jako v případě Zaklínače, i Všechny malé zázraky mám již dočtené a chystám na ně recenzi. Když jsem se rozhodla si tuhle knížku vzít a přečíst si jí, pořád jsem se ohledně ní cítila dost rozporuplně. Na jednu stranu jsem neměla velká očekávání, protože mě už na první pohled příliš nezaujala, ale když mě na ní později upozornil kamarád s trošku bližším infem o čem vlastně je, převládl ve mě názor, že si ji jednoduše musím přečíst. Nakonec jsem se v té knize a především v ve Finchovi (coby jedním z hlavních postav) opravdu hodně našla. Čtení jsem si vážně užila a ačkoliv se našlo pár věcí, nad kterými mi rozum zůstal stát, hodnotím tu knihu dost pozitivně. Konec mi to trošku zkazil, to je pravda... ale pořád to všechno do sebe dokonale zapadá, všechno sedí. Ne u každé knihy tomu tak je, že by do sebe všechno zapadalo. Navíc Všechny malé zázraky rozhodně nepostrádají ani emoce, ani hlubší myšlenku - a to skutečně musím ocenit.

Moře klidu jsem si pořídila z výprodeje na Buxu při příležitosti toho, že jsem kamarádce objednávala komix k narozeninám. Původně jsem tuhle knihu četla na čtečce jako eknihu a byla jsem z ní vážně nadšená, ne-li přímo unešená - takže jsem ji tak trochu vyhledávala, abych měla možnost si dát re-reading. Mám ji ráda, postavy se mi vryly do srdce a bude zvláštní ji číst znovu po nějaké době, ale neskutečně se na ní těším. Když jsem ji četla poprvé, měla u mě vážně velký úspěch. Teď se trošku obávám toho, aby mě nezklamala, protože jsem přeci jen o něco náročnější a podobně, ale věřím tomu, že si její čtení užiju.



Dánskou dívku jsem si koupila jako poslední, v Levných knihách. Dostala jsem se k ní díky traileru na filmové zpracování, kde shodou okolností hraje můj oblíbený herec - a v záchvatu úžasu s ohromením jsem se nějak dostala k tomu, že je i kniha, takže jsem ji nějakou dobu hledala, třebaže relativně marně. Všude, kde jsem se po ní dívala, byla vyprodaná. Když jsem se ale potom dozvěděla, že ji mají v Levných knihách, tak jsem se chopila první možnosti a šla si ji koupit. Dnes jsem z ní přečetla přibližně šedesát stran a jsem zatím nadšená, absolutně nelituju toho, že jsem si ji koupila. Styl, jakým je napsaná sice není úplně dokonalý, autor sem tam jednoduše odběhne od jednoho tématu k druhému, třebaže spolu vůbec nesouvisí a to mi čtení trošku kazí, jinak se mi ale Dánská dívka zatím opravdu líbí.

Pusheen je moje malá posedlost. Ne vyloženě posedlost... ale upřímně říkám, že ji prostě mám ráda. Baví mě její obrázky, baví mě její gify a baví mě ona sama. Takže mě potěšil fakt, že ji má nakladatelství CooBoo vydávat - a tak jsme ji nedávno s Nessou vyměnily, takže ji teď mám doma a můžu se kochat její nikdy nekončící roztomilostí. Konec konců... sama si někdy připadám jako kočka.


Jako poslední tu potom mám knihu Kdybychom se neviděli, kterou už jsem také dočetla. Taktéž chystám recenzi - ale stále se nějak nedokážu rozhodnout, jestli ji hodnotím víc kladně, nebo trochu víc záporně. Na jednu stranu je to opravdu dobře napsaná kniha, která ve mě vzbudila notnou dávku emocí, bavilo mě její čtení a rozhodně mi i něco dala, jistý faktor v ní mi ale neustále vrtá hlavou a nejsem si zkrátka jistá, jestli bylo od autorky moudré ho využít. Mění to totiž celou knihu i její působení, těžko říct... jestli k lepšímu, anebo ne. Mě osobně to zaráží do teď (a nebudu psát o co přesně jde, protože by to prakticky byl spoiler, ale zmínit to musím). Působí to trochu nevyrovnaně, jakoby autorka netušila, co přesně vlastně chce. Na druhou stranu musím znovu zopakovat, že je to dobrá kniha, čtivost jí rozhodně nechybí a myšlenku také nepostrádá. A samozřejmě nechybí závěrečná fotka všech knih pohromadě.


0 komentářů:

Okomentovat