pondělí 14. listopadu 2016

Recenze | Kdybychom se neviděli - Cynthia Hand

Tématika rodiny a úmrtí v ní je v poslední době nejen rozšířená, ale také dost populární. Nedávno jsem psala recenzi na knihu Byla jsem tu od Gayle Forman, dnes se podíváme na podobný kousek - Kdybychom se neviděli od Cynthie Hand, autorky série Nadpozemská.

Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla moc poděkovat webu Databáze knih, díky moc! 

Série: -
Počet stran: 320
Vazba: Hardback
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2015
Jaký je život člověka, který ztratil někoho blízkého? Lex to ví, sama tím prochází. Její bratr spáchal sebevraždu - její život se v ten moment zastavil a obrátil vzhůru nohama. Už to není obyčejná holka, co má obyčejný život. Je ztracená, dost možná i zatracená.
Kdyby měla Lex na výběr, pokusila by se věci udělat jinak. Pokusila by se Tylera zachránit, aby si neublížil a neodešel. Nemůže ale jeho čin zvrátit, ani změnit. Místo toho musí žít nejen život bez něj, ale i sama se sebou. S vědomím, že pro něj ještě mohla něco udělat... Zachránit ho. 

V poslední době se tenhle typ knih doslova překvapivě rozmnožil, ale nemůžu si stěžovat. Podobné kousky vrhají na tohle celkem ošemetné téma nové světlo, což je podle mého názoru dobré. Na druhou stranu… Jak moc dobré je, když se nám vrací stále ten samý scénář? 
Musím se přiznat, že jsem ze začátku byla nejistá. Trošku jsem se totiž obávala, aby celá ta kniha nebyla taková… Ubrečená. Což se může stát a svým způsobem bych to autorce ani neměla vyčítat, protože by to byla přirozená lidská reakce – ale asi by mě to moc nebavilo číst. Dost často se stává, že člověk v knize narazí na hrdinku, která je trošku ubrečená, těžko se na to dá nestěžovat. S radostí ale můžu oznámit, že tohle nebyl ten případ. 

Už od začátku mi Kdybychom se neviděli přišla zvláštní. Těžko říct, jestli to bylo tou všudypřítomnou atmosférou, která byla hodně cítit smutkem – anebo něčím jiným? Kdo ví. Autorčin styl psaní mě ale velice rychle vtáhl do víru čtení, díky čemuž jsem byla opravdu velice mile překvapená. Ne, že bych očekávala nějaký propadák, to ne. Ale rozhodně by mě nenapadlo, že se mi dostane až tak dobrého startu. 

Pár podobných knih jsem už četla, takže jsem tak nějak dopředu věděla, do čeho přibližně jdu. I tak jsem byla dost překvapená zpracováním. Autorka totiž sáhla po poněkud… netradičním stylu. Máte rádi duchy a něco, co vás povede k zamyšlení? Pak se vám tohle dost možná bude hodně líbit. 

Osobně jsem z výskytu „ducha“ byla příšerně zmatená. Alespoň tedy v době, kdy jsem tu knihu četla – a pěkných pár týdnů potom, protože mi to stále vrtalo hlavou. Tohle se mi u knížek opravdu moc často nestává. Tahle knížka mě nejen přiměla si trošku pobrečet a prožít emocionální horskou dráhu, ale hlavně mi dala skutečně něco k zamyšlení. Hodně k zamyšlení. Což je ostatně důvod, proč jsem nakonec ze svého hodnocení nestrhla jednu hvězdičku, jak jsem po dočtení měla v úmyslu. 

Některé věci byly poněkud chaotické. Hlavní hrdinka v některých chvílích působila zmateně sama o sobě – což jí rozhodně nevyčítám, ale občas mi to vadilo. Chvílemi jsem trošku nechápala co se děje, protože díky tomu děj na mě působil poněkud chaoticky. Podobné chvíle ale nenastávaly často, za což jsem skutečně moc a moc vděčná. Hodně by to komplikovalo čtení – a věřím, že nejen mě. 

Co se týče postav jako takových, nepřišly mi nějak zvláštní. Tyler se mi líbil – ale jako mrtvý bratr neměl příliš prostoru pro to, aby se nějak projevil. Hlavní hrdinkou je pak již zmíněná Lex, která je sice velice věrohodná v ohledu reakcí a pocitů vzhledem ke svojí situaci, ale chvílemi na mě dělala dojem, že to trošku přehání. Obecně řečeno mi postavy nepřijdou zrovna ohromující, spíš takové typické. S podobným charakterem se člověk setká velice často v různých YA knihách a málokterou postavu bych skutečně mohla označit za originální. 

Na druhou stranu musím říct, že tím rozhodně nekončím. Postavy sice nebyly úplně překvapivé anebo originální, ale měly určitý realistický nádech. Stejně jako Lex, i ostatní působili poměrně přirozeně – někteří dokonce vážně zajímavě. To musím rozhodně přičíst k dobru.
Autorka si dokáže plynulým dějem udržet pozornost, a když už se to zdá, že se nic neděje, dokáže celkem překvapit. Největším pozitivem je beze sporů emotivnost. Kdybychom se neviděli jednoduše působí přirozeně smutně a dokáže v čtenáři vyvolat celou škálu emocí, díky kterým jednoduše musím dát palec nahoru. Pokud hledáte něco smutného, emotivního a čtivého, může pro vás být zrovna tahle knížka tou pravou. 


neděle 13. listopadu 2016

Filmovo-seriálový koutek | Seriálové tipy #3

Arieluma! Jak už název napovídá, mám pro vás další tipy na zajímavé seriály! Opět jsem se snažila o výběr ve stylu „od každého něco“ - tudíž jsem opravdu zvědavá, jak se vám budou seriály líbit.

Budu moc ráda, pokud někoho třeba i inspiruju k tomu, aby se na ně podíval ^^ Osobně mám všechny tři ráda - a zrovna jeden z nich se brzy dočká pokračování v podobě nové série.



Witches of East End

Trailer
Předpokládám, že někteří z vás by tenhle počin už mohli znát - konec konců, je podle knižní předlohy. Pokud stále nevíte o co jde, tak Witches of East End (Anebo česky Čarodějky z East Endu od Melissy de la Cruz, vydalo nakladatelství BB art) je velice zajímavý seriál z čarodějnického prostředí. Hlavními hrdinkami jsou sestry Beauchampovy - Freya a Ingrid. Společně se svou matkou a její sestrou Wendy jsou čarodějkami, což děvčata netuší, protože jim jejich matka dosud neřekla pravdu. Všechny jsou totiž prokleté... Zatímco Wendy se mění na kočku a má devět životů, Joanna je zase nucena sledovat svoje dcery umírat a znovu se rodit. Právě proto se rozhodla jim tenhle život dopřát bez magie v naději, že se tentokrát dožijí vyššího věku.
Všechno se ale zkomplikuje, když se do města vrátí její sestra a varuje ji před nebezpečím, které se k nim blíží. Do toho Freyu pronásledují sny o jakémsi cizím muži, zatímco je zasnoubená a Ingrid pomalu objevuje nejen svoji moc, ale i minulý život... 

Tenhle seriál mě hodně bavil  svojí čarodějnickou tématikou, ale hlavně svými postavami. Za normálních okolností bych očekávala, že budu mít ráda právě Freyu a Ingrid, ale moje nejoblíbenější postava byla Wendy. Její charakter, přístup a hlášky mě nikdy nepřestávaly bavit!
I tak ale seriálu nechybí ani určitá dávka napětí, stejně jako dobře promyšlený kouzelnický svět. Konkrétně kouzla a magie se mi taky dost líbila - hlavně fakt, že nic nešlo jen tak jednoduše a všechno mělo svoji daň, hlavně v případě oživování mrtvých. Velkou nevýhodou tohoto seriálu je bohužel fakt, že skončil po prvních dvou sériích - tudíž se nedozvíme, co se dělo později. 


Trailer
The Royals

The Royals je seriál z prostředí královské rodiny. Nechybí jak skandály, tak boj o moc. I přesto všechno se ale objevují i další prvky, které dokazují, že i královská rodina je stále svým způsobem „stejná“ jako kterákoliv jiná rodina. 

Tenhle seriál jsem si vybrala díky jedné postavě - konkrétně princezně Eleanor, která mi skutečně padla do oka. Moc se mi líbí její postava jako taková, ale mám slabost pro její výroky. Sice se víc, než princezně podobá zhýčkané „celebritě“ - ale i to z ní dělá tak zajímavou postavu. Na druhou stranu musím říct, že v tom královském rybníčku není zdaleka jediná, co dokáže sama o sobě zaujmout. V The Royals se totiž nabízí hned několik dalších postav, které si dokáží snadno získat svoji dávku obdivu. A to i záporáci - jako třeba bratr krále, který touží po moci a koruně. 


Revenge

Trailer
Mladičká Emily se stěhuje do městečka, kterému vládne bohatá a nekompromisní Victoria. Shodou okolností se zamiluje do jejího syna a on do ní... Třebaže Victoria od samotného začátku Emily nemá ráda a nevěří jí, dojde na zasnoubení. Když ale na zásnubním večírku dojde k vraždě, všechno se otáčí vzhůru nohama...

U Revenge bych vám toho mohla napovídat tolik, že by to vydalo na alespoň dva články. Ale. Protože seriál začíná právě událostmi s tou vraždou a později se vrací do minulosti, aby se všechno vysvětlilo... Osobně vám doporučím, abyste to tak nechali. Sama jsem byla ze začátku trošku skeptická, ale hodně se mi vyplatilo to, že jsem byla trpělivá. Revenge má totiž jednu z nejlépe promyšlených zápletek, jaké jsem kdy viděla. To samé můžu předem říct o postavách - rozhodně se nudit nebudete. Díky notné dávce dramatu a napětí jsem zůstala kolikrát viset nalepená na obrazovce a i když už jsem opravdu hrozně moc chtěla jít spát, stejně jsem prostě musela kouknout na další epizodu. Jinak to prostě nešlo, až tak napínavý tenhle seriál je. Jeden obrovský plot twist, doslova. Jeden z nejlepších seriálových thillerů, jaký jsem kdy viděla. 


Zaujal vás/sledujete některý z těchto seriálů? ^^

pátek 11. listopadu 2016

Balíčkárna #4 | Co nového v knihovničce?

Arieluma! Hodně jsem váhala, do jaké rubriky tenhle článek zařadit. Není to unboxing, ale pořád je to vyloženě z nového balíčku... Takže jsem to nakonec skloubila - balíček i nové knížky, nemohla jsem si vybrat. *Nevinný smích*

S mamkou jsme si objednávaly nějaké knížky z Buxu, protože mi přišel nový katalog z Knižního klubu a obě jsme tam našly něco, po čem naše srdíčka zatoužila. (Všimněte si, že jsem napsala MY, ne jen já! :D) Rovnou jsme si tak vypomohly a koupily dáreček pro babičku - a já sama si pořídila pár knížek „jakože k Vánocům“ - jen si je už balit nehodlám. Jsem až moc hamty-hamty. 


Už jsem si celkem dlouho nic z KK neobjednávala - o to víc jsem byla překvapená, že jsem tam tentokrát něco fakt našla. Což o to, ono se snad vždycky objeví něco, po čem člověk zatouží... V mém případě to dlouho nebyla dost silná touha na to, abych si skutečně něco objednala. Takže jsem si to teď svým způsobem „vynahradila“ - a udělala si radost ^^ Vlastně nejen sobě. V katalogu jsme s mamkou totiž objevily i kousky, co by potěšily babičku... A Vánoce jsou za dveřmi, že? Tomu říkám využití situace. (Ačkoliv je fakt, že mamka už stihla dva dárky někam založit a ztratit, ehm...)


Byl to celkem velký balík - ale knížky jsme měly s mamkou (bráno tedy i s těmi dárky) tak nějak nastejno. To se hodilo, protože tahat se s poměrně velkým a těžkým balíkem ve městě, když ještě sněží... Ne, to je dobrý. Bohužel žádného osobního nosiče nemám, takže jsem ten balík první cca hodinu nosila já.
Díky bohu za teploučké a suché místečko v místní restauraci, kde jsem si udělala zastávku. Chtěla jsem si tam chvíli i číst, než mi donesou jídlo - ale byli tak překvapivě rychlí, že jsem si tu knížku zrovna vytáhla a ve stejnou chvíli už mi nesli jídlo. (Ne, že bych si stěžovala... Spíš naopak)

Když o tom tak ale píšu, ráda bych se zastavila nad jednou věcí. Není zvláštní, že se nechávají podepisovat papíry s tím, že „balík adresát přebírá v pořádku a bez poškození“ - ještě předtím, než člověk ten balík vůbec vidí? Já tu logiku nějak nechápu, ale dobře. Zřejmě mi venku trošičku zamrzly myšlenky, nevadí.


První tu mám knížky Gravitace a Haló, tady tvoje láska. Ty si vyhlédla mamka - tuším, že byly na Buxu zrovna ve slevě, ale jistá si úplně nejsem. Osobně jsem uvažovala nad tou Gravitací, takže to celkem vítám. Ona si ode mě půjčuje knížky naprosto běžně a vlastní knihovnu nemá... Takže ty knížky tak jako tak nakonec skončí v mém srdečném opatrovnictví. Díky budu mít nakrásně šanci se na ně - minimálně na Gravitaci - podívat a přečíst si je.
Nemůžu sice říct, že by to byl zrovna můj žánr, ale jestli se nepletu, tak zrovna ta Gravitace by nemusela být vůbec špatná. Uvidíme, zatím mám kopu knížek, které si chci přečíst nejdříve.


Tak tohle jsou ty moje krásky. Po Třpytném dvoře jsem šla naprosto automaticky - chtěla jsem si vzít buď to, anebo tuším... Sakra, už netuším. Byl to jeden z kousků jakože „must-have“ - těch mám ale v poslední době tolik, že už prostě netuším... Tak někdy příště. *Nevinný smích*
Hodně se na Třpytný dvůr těším. Už když jsem viděla, že bude vycházet... Bylo to natěšení až k prasknutí. Potom nadšení, když vyšel u nás. A teď extrémní radost, že už ho mám i doma, jej! Určitě se do něj brzy pustím, nemůžu se dočkat. 

Na Zúčtování jsem narazila absolutně náhodou, ani jsem netušila, že u nás vyšlo. (A ano, stydím se za to - že jsem to netušila) Mám doma už první díl - Elixír - na který si plánuju dát re-reading. Když jsem na tu knížku narazila a byla ještě ve slevě, okamžitě letěla do košíku. Nemám ráda nedokončené série a tahle se mi zrovna líbila, takže jsem si udělala rovnou dvojitou radost. Ale proč taky ne, že?


Babičce jsme objednaly tenhle zlatý (Doslova zlatý, nemůžu si pomoct!) komplet od Danielle Steel. Mamka tam později našla ještě jednu knížku od ní, takže ji tam přidala - podle všeho asi pro sebe? Netuším. Každopádně mě ta zář a lesklost toho kompletu naprosto ohromila. (I proto jsem vám sem dala i tu fotku ve tmě, abyste to viděli v obou případech - jak krásně se to leskne...) 

Osobně jsem nic od Danielle Steel nečetla, není to zrovna můj šálek kávy - ale musím říct, že se ten komplet nejen opravdu vyplatil, ale taky pěkně i vypadá. Navíc jsem si skutečně jistá, že ho babička ocení, protože má přesně tenhle typ knížek ráda. Dokonce ho bude mít i takhle pěkně estetický. 


A jako úplně poslední tu mám antistresové omalovánky - Exotický prales. Jsem sice ten typ člověka, kterému podobné kreativní věci trvají opravdu extrémně dlouho, ale i přesto jsem neodolala. Nemohla jsem, chápete. Svým způsobem jsem tomu taky propadla, ale na to vybarvování musím mít skutečně zrovna náladu - jinak se na to ani nepodívám.

Na Buxu měli teď právě tyhle a ještě jedny ve slevě, takže jsem toho trošičku zneužila... A přihodila si je tam taky. (Takhle mám zásoby na vybarvování asi tak na pět let dopředu, rozhodně si nemůžu stěžovat :D)


Co hezkého jste si v poslední době pořídili vy?
Pochlubte se mi do komentářů, třeba mě i inspirujete ^^


středa 9. listopadu 2016

Filmovo-seriálový koutek | Seriálové tipy #2

Arieluma, Daevas! Mám pro vás další trojici seriálů, které mě zaujaly a stojí za pozornost - opět se mi tu sešel zajímavý mix, určitě je na co se těšit.

Tentokrát vám představím seriály Red Band Society, Sense8 a Guilt, každý o něčem trochu jiném, ale všechny jsou celkem zajímavé ^^


Red Band Society

Na seriál Red Band Society jsem narazila náhodou, když jsem projížděla videa na Youtube. Prvně jsem si podle názvu říkala, o čem to asi tak může být - byla jsem trošku neohromená, řekla bych. Trailer mě ale přesvědčil, abych tomu dala šanci... Opravdu toho nelituju. 

Hlavními hrdiny jsou teenageři v nemocnici - Leo, Dash, Jordi, Emma a Kara. Každý z nich se do nemocnice dostal z nějakého důvodu... kvůli nějakému onemocnění. Prve se setkáváme s Jordim, statečným mladým mužem, který přijel až z Mexica jen proto, aby měl šanci na vyléčení - má totiž rakovinu, stejně jako Leo. Stejně tak se přidává i Kara, která zkolabuje na tréninku - má nemocné srdce a potřebuje transplantaci. Pak je tu Emma, která zápasí s anorexií a Leův kamarád Dash, který má cystickou fibrózu. Poslední je Charlie... chlapec, který je v kómatu. 

Na první pohled se to asi zdá jako nuda anebo hodně depresivní... Ale ne. Red Band Society je neuvěřitelný náhled do nemocnice, který ukazuje schopnost lidí držet spolu i v tom nejhorší - pacienti spolu prožívají nejen pády, ale i vzestupy. Vzájemně se podporují a nejednou se dostanou do zatraceně vtipné situace, stejně tak ale nechybí emotivní chvíle, které nenechaly moje oko suché. *Bere si kapesník*
Korunku tomu dodávají skvělé vedlejší postavy, i díky kterým je vážně o zábavu postaráno. Za sebe osobně musím říct, že způsob, jakým spolu ta skupinka drží - sama jsem to zažila. Je to neuvěřitelný pocit. (Blogger nespolupracoval, tudíž trailer najdete ZDE, místo pod obrázkem...)

Guilt

Trailer
Hlavní hrdinkou seriálu Guilt je Grace, mladá a přitažlivá žena, která žije poměrně nespoutaným životem. Jakmile po jedné z party najde ve společném bytě mrtvou spolubydlící, celý život se jí obrátí nohama. Všichni ji obviňují jako vražedkyni - a ona sama si nepamatuje, co se tu noc stalo...

Byla náhoda, že jsem si všimla nějaké ukázky a líbila se mi - byl to jen takový maličký hýbací obrázek, ale stačilo to na zachycení pozornosti. Guilt je celkem zajímavý seriál, který má především dost dobrou zápletku. Samotný začátek možná nezní až tak lákavě, ale věřte mi - rozplétání toho, kdo nakonec onu spolubydlící zabil... Ne, to jsem opravdu neuhádla. Byla jsem překvapená, vlastně spíš šokovaná - ale celý seriál se drží v takovém duchu. Šokujícím.
Je pravda, že některé věci v něm mi přijdou zbytečné a celkem rušivé - ty zmiňovat nebudu, protože se chci vyhnout „jakože spoilerům“ - ale to už se nezmění. Překvapivé rozuzlení zápletky to stejně tolik nezazdí. 

Sense8

A nakonec to nejlepší! Sense8 sleduje osudy osmi lidí z různých koutů světa. Všichni v určitou dobu začnou pozorovat to, že cítí myšlenky těch druhých - dokonce je i vidí, mohou s nimi komunikovat.Všichni mají podobnou vzpomínku, sen - na ženu, která se nakonec zastřelí. Ani jeden z nich nemá tušení o co vlastně jde a proč se to děje, ale nepochybně je jejich spojení ohrožuje... 

Trailer
Tenhle seriál je nepochybně jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděla. Nemůžu toho moc napsat ohledně děje, protože bych vás tím případně připravila o zážitek, což bych opravdu nerada. Každopádně musím pochválit nejen prostředí a děj, ale hlavně postavy. Každá je jiná nejen díky svému domovu, ale i minulosti a povaze. Zloděj, herec, DJka, policista... Ze začátku mi dělalo trošku problém si zapamatovat jejich jména, ale to je vážně detail. Hrozně moc se mi líbí, jak se jejich charaktery prolínají - a díky tomu daru mají možnost si pomáhat navzájem v různých situacích. 

Dalším plusem tohoto seriálu jsou vztahy. Osobně mě hodně překvapily vztahy jak v rodinách, tak milostné vztahy postav. Otec, který ubližuje svému synovi. Matka, která svoje dítě klidně nechá poslat na lobotomii... Nechybí ani lesbický a dokonce i gay pár! Za tyhle dva páry jsem byla asi nejradši, protože byly opravdu zajímavé. Osobně jsem si zamilovala ty dva muže - především partnera jednoho z těch „obdarovaných“. Už dlouho jsem neviděla tak zajímavou a vtipnou postavu. O to zajímavější pak je následující rozvinutí vztahu, když se objeví i žena, kterou jeho partner používá jako zástěrku kvůli herecké kariéře... Pokud jsem vás nenavnadila, mrkněte určitě na trailer. Opravdu to stojí za to!

Znáte/sledujete některý z vybraných seriálů?
Pokud ano, co si o nich myslíte? 

úterý 8. listopadu 2016

Ze života | Ponožková rebelie a nafouknutí holoubci


Nenechte se zmást. S těmi ponožkami v názvu to myslím naprosto vážně... Od teď si musím říkat: Tak dlouho se chodí s džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak dlouho chodíš bez ponožek, až z toho budeš nemocná. *smích* Je to hloupoučké, ale dojela jsem na to!

Ale nebojte, nebudu psát jen o ponožkách. To fakt ne. Mám pro vás spoustu novinek, o které bych se ráda podělila ^^

V posledních dnech jsem příšerně unavená. Můžu to připsat hned několika věcem: Hodně málo jím. Ještě málo piju. Mám špatné sny. A jsem v příšerném stresu. Když už mám ale takový ten „lepší“ den a záhadně se mi dobijí imaginární baterky, tak jsem k nezastavení. A trošku divnější, než obvykle. 
Zřejmě na tom má svůj podíl i fakt, že je zpět svetříková sezóna, tu já ráda. Šály a svetry - to je fakt moje. Nesnáším léto a zimu taky zvlášť nemusím, ale když se to tak vezme... Mám ji fakt ráda. Protože svetry a šály, samozřejmě. A horká čokoláda.

(Instagram)
Teď nedávno mi přišel nový katalog KK a já ho tak zběžně proletěla, abych si mohla „zaslintat“ nad některými tituly. Překvapivě jsem tam našla něco, co by se líbilo našim babičkám - takže se mi podařilo chytnout mamku na skvělý nápad, že si něco objednáme. Jakože spolu. 
Výsledkem toho byla objednávka za skoro tisícovku - každá máme hezky polovinu, ta moje byla překvapivě levnější. Tenhle týden ten mega-balík půjdu vyzvednout - očekávám, že mi přitom upadnou ruce. *Nejistý smích*

Je fakt, že jsem v poslední době na blog zase nepsala. Mám takové chvíle, kdy není čas anebo nálada - tohle byla jedna z nich. Na svoji obranu můžu ale říct, že jsem fakt něco dělat musela. Určitě si pamatujete na ten útulek, kam jsem se hlásila? Slečna z něj zařídila možnost dražby obrazů pro útulek na nějakém plese. Když už jí to pořadatelé schválili... rovnou na ni nabalili tunu úkolů. A to musím rovnou ještě říct, že jsem v životě neviděla tak činného a zaměstnaného člověka - dělá toho tolik, že nad tím skutečně žasnu. Takže jsem znovu pomáhala. Byly to zajímavé úkoly. Nejhezčí byl ten poslední.
Můj poslední úkol byl, abych změnila text na štítcích pro kasičky. (Takové ty, co se dávají do obchodů na dobrovolné příspěvky) A že jestli bych to nemohla udělat trošku vánoční. Neměla jsem zrovna kopu nápadů a obrázek už měla hotový... Tudíž jsem zkusila něco velice jednoduchého. A tak kočička na obrázku dostala Santovskou čepičku a text se kouzelně obalil vánočními světélky. Primitivní, ale roztomilé. Líbilo se jí to - bod pro mě. 

Zmíněná obálka
povídka zde
Moc jsem nečetla, ale to se změnilo se Solí moře. (Recenze) Tu jsem záhadně přečetla na jeden zátah - a od té doby je moje čtecí krize celkem slušně nalomená, protože bych teď četla pořád. Problém je v tom, že není příležitost. Začala jsem zase psát povídky, udělala novou obálku k jedné z nich a snažím se denně napsat alespoň jeden článek - do toho sleduju seriály a pokouším se nepropadat zoufalým myšlenkám. (Které stejně vyhrávají...) Prostě si to neumím zorganizovat, žiju chaosem. 

Na druhou stranu musím říct, že jsem teď měla pár skutečně krásných chvil. Nedávno přijela teta na návštěvu a všechny tři - mamka, teta a já - jsme si společně objednaly večeři z místní restaurace. Na to, že v poslední době procházím velkými problémy s jídlem... Jsem to snědla skoro celé. Což je opravdu skvělý výsledek, řekla bych. Hlavně musím říct, že to jídlo bylo moc dobré - měla jsem nějakou řezanku s hranolkami, ale vypadalo to božsky a božsky to i chutnalo. Celkově to byl fajn večer. 

No nejsou roztomilí? 
Včera už to bylo horší. Musela jsem jet na dodatečné školení pracovního práva - tudíž vstávání ve pět tři ráno a jízda autobusem až do vzdálenějšího města. Nebyla jsem z toho nadšená. Vlastně jsem z toho byla hodně vyděšená a frustrovaná. Ty lekce/školení krátce za sebou v častých intervalech hodně posílily mojí hrůzu z chození ven. Nemůžu říct, že by mi tam lidi nadávali anebo se mi smáli - vlastně jsem se na poslední společném školení i bavila... Ale docela mi to ublížilo. Všichni na mě moc tlačili a já v sobě potlačovala strach a všechny ty špatné pocity, až mě to dohnalo i s úroky. 
To ráno jsem navíc schytala i spolu-sedícího. A viděla spolužáka ze základky, což mi taky na odvaze moc nepřidalo. O to vtipnější to bylo, když jsem odešla ve čtvrt na deset s tím, že mi jede autobus... A pak zjistím, že nejede. 
Jak to? Špatný směr. Tudíž jsem hodinu čekala a mrzla ve městě, protože jsem byla už tak moc duchem nepřítomná, že jsem si i spletla autobus. Díky tomu jsem ale narazila na ty roztomiloučké holuby, co vypadají jako nafouknutí. Nepochybně jim byla zima - a není se čemu divit. Když jsem stála u obchoďáku a čekala na jídlo, tak jsem tam mrzla úplně stejně, jako oni. Soucítím s vámi, holoubci. (Ano, mám hodně ráda opeřence... Konec konců, to mě naučili naši anduláci) 

Cestou zpět jsem byla pro změnu svědkem velice hlasitého souboje mezi dvěma vrabčáky, roztomilé. Později mi odpoledne přišly dvě knížky - Winter a První konec. Byla to taková sladká tečka za vymrzlým dnem, který nakonec skončil nachlazením :D 

Co vy a vaše nejnovější zážitky? Pochlubte se ^^

neděle 6. listopadu 2016

Recenze | Dvůr trnů a růží - Sarah J. Maas

Sarah J. Maas si spoustu čtenářů získala svojí sérií Skleněný trůn, jejíž první díl u nás vydalo nakladatelství CooBoo. A právě nakladatelství CooBoo nám (Kromě nových dílů zmiňované série) přináší i novinku v pohádkovém stylu - Dvůr trnů a růží. 

Za poskytnutí recenzního výtisku bych chtěla moc poděkovat webu Databáze knih, díky moc! 



Série: Dvůr trnů a růží
Počet stran: 440
Vazba: Paperback
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Do čtení jsem šla se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem byla natěšená jako dítě před Vánoci, ale na druhou stranu plná obav - Skleněný trůn byl sice boom, ale v mém případě nakonec ne až tak velký. Bylo několik věcí, které mi dost vadily na autorčině stylu psaní, takže jsem se neskutečně modlila, abych s tím znovu neměla problém. Určitý zádrhel se nakonec přeci jen objevil, ale... Autorka si nachystala pěkné překvapení. Čtivost. 
Když už jsem pochopila, že tohle rozhodně špatné nebude, musela jsem čtení odložit - to je taky problém dobrých a čtivých knih, těžko se od nich odpoutáváte, alespoň v mém případě to funguje skoro jako čtecí zákon. Ano, ta čtivost byla celkem vražedná. 

Na začátku se setkáváme s Feyre - lidskou dívkou, která je víceméně hlavou svojí zchudlé rodiny. Dřív bývali bohatí, ale stačil jeden špatný krůček a přišli o celý svůj život coby zámožná rodina. Její sestry ani otec se příliš nenamáhají vypomáhat, takže je na všechno sama. Sama chodí lovit do lesa, aby její rodina nehladověla a sama se o ně všechny stará, ačkoliv jí za to příliš vděk neprojevují.
Právě na jednom z lovů Feyre narazí  na obrovského vlka, kterého s nenávistí zastřelí jasanovým šípem. Když se později v jejich domě objeví rozlícené zvíře a trvá na tom, že musí jít s ním, pokud nechce skončit rozsápaná - s těžkým srdcem opouští svoji rodinu, aby přijala trest za zabití vlka, který byl ve skutečnosti součástí vílího rodu. Ten Feyre - a většina lidí - ze srdce nenávidí, proto je pro ni těžké zvyknout si na podivný luxus vílího sídla, co se má stát jejím novým domovem... až do konce jejího života. I přesto všechno si ale nachází cestu k srdci muže, který ji jako zvíře odvedl z jejího domova, aniž by jí prozradil, že je sám také víla. Jeho země je ale sužovaná nebezpečnou kletbou, kterou by Feyre možná mohla pomoci sejmout... 

Jakkoliv je autorčin styl psaní čtivý, začátek byl opravdu bolestivě pomalý. Celkově má Dvůr trnů a růží 440 stran. Než se dostavila opravdu nějaká pořádná akce, pěknou řádku stran to trvalo - pokud nepočítám události s vlkem a odvedením na samotném začátku. Pokud si tedy autorka vaši pozornost neudrží stylem psaní, děj to asi moc nevykoupí. 
Hodně milé překvapení byla kombinace nádherného fantasy světa a víl, coby postav. Víly jsou podle mého názoru jedny z takových málo používaných nadpřirozených bytostí, proto mi přijde opravdu skvělé, že autorka sáhla zrovna po nich. Jejich využití se navíc opravdu povedlo - a v té souvislosti bych chtěla skutečně vyzdvihnout to, jakým způsobem vybudovala celý svět, který je opravdu velice působivý a promyšlený. 

S postavami to bylo už trošku horší. Hlavní hrdinka sice od začátku knihy působila sympaticky, ale... Později se změnila v poněkud zdivočelou a protivnou potvůrku, která mi časem začala trošku lézt na nervy. Na druhou stranu - nedá se jí moc divit. Být daleko od domova v kraji, který pro vás znamená možnost smrti, pokud jen opustíte dvůr... To člověka asi vážně poznamená, stejně jako pobyt po boku bytostí, které z hloubi duše nenávidíte. I přesto mi to přišlo zvláštní, zvlášť v případech, kdy se k ní ostatní chovali opravdu hezky - čímž se dostávám k ostatním postavám.
Podobně jako Feyre jsou ostatní postavy poněkud neoriginální. Většina z nich svým charakterem i okolnostmi připomínají postavy z tuctu jiných YA knih, ať už na poli fantasy anebo ne. Tím mě autorka poněkud zklamala, protože měla v souvislosti s re-tellingovým tématem opravdu skvělou možnost si s postavami vyhrát. Místo toho se nám z „Krásky“ stala typická dívka, na kterou narazíte téměř v každé druhé knize a „Zvíře“ spíš připomíná „Pana Dokonalého“. 

Dějově je Dvůr trnů a růží dobře promyšlený, ale trošku nešikovně provedený. Jak jsem zmiňovala pomalý začátek, to je jedna věc - poněkud natažený děj je věcí druhou. Ale to by člověka asi ani tolik nepozlobilo, pokud vás totiž ta knížka už baví, jste dost možná i víc rádi, ale... Autorka do děje zapletla i pár věcí, které dost možná čtenáře přimějí si nejednou povzdychnout. Postavy se občas chovají vážně nelogicky, děj je postavený stylem, který z lidské dívky ve světě nesmrtelných a neuvěřitelně mocných bytostí dělá zachránkyni světa... To mi trošku čtení zkazilo. 

Na druhou stranu - i přes všechny tyhle mouchy ta kniha skutečně funguje. Postavy se dají poměrně snadno zamilovat a když už se zdá, že vás ten děj nepřekvapí... No, dost možná opravdu překvapí. Osobně jsem ke konci trošku zírala, protože jsem pár věcí skutečně neočekávala. Tím Sarah vysekávám poklonu za to, že dokázala z nedokonalostí ještě opravdu elegantně vybruslit. Plus musím dát i za pěkný konec, který pak víceméně vykompenzoval celý ten zdlouhavý rozjezd. Ze všeho nejvíc jsem ale byla nadšená právě ze světa a čtivosti - i proto hodlám porušit svoje předsevzetí a přeci jen budu netrpělivě očekávat druhý díl, abych si dopřála novou porci vílího dobrodružství. 


sobota 5. listopadu 2016

Filmovo-seriálový koutek | Seriálové tipy #1

Arieluma! Rozhodla jsem se trošku pozměnit způsob, jakým budu vést tuhle rubriku. Moje rozhodnutí padlo na takové zjednodušení, které (opravdu doufám) bude příjemnější i vám, coby čtenářům. Předem díky moc za váš názor ohledně téhle změny! ^^

A cože jsem si to na vás vymyslela? Je to vážně prosté. V každém článku vám představím víc, jak jeden seriál/film. Bude to tak snazší - občas ani není moc co říct, aby to vydalo na článek. Což je škoda, protože bych vám některé seriály/filmy opravdu moc chtěla představit! A právě proto jsem se rozhodla pro tuhle změnu - snad se vám bude líbit a vyhovovat.


New Girl/Nová holka

Svůj dnešní výběr jsem se rozhodla začít seriálem, který je vzhledem k mému vkusu... Jednoduše atypický. Doslova. Podobné seriály jsem nikdy nesledovala, ani filmy. Došla jsem ale do určitého bodu, kdy moje srdíčko zatoužilo po něčem novém a neokoukaném - ideálně i vtipném. Tehdy došlo právě na New Girl. 

Hlavní hrdinkou je mladá učitelka jménem Jess, která právě prodělala ošklivý rozchod se svým přítelem a hledá si bydlení. Narazí na inzerát, kde tři mladí muži hledají někoho na společné bydlení. Nikdo z nich asi nečekal, jak se to sejde - taková různorodá partička v jednom bytě? Zvláštní... ale neuvěřitelně vtipné. (A to říká životní suchar... Heh)

Celý seriál je opravdu milý a zábavný, nechybí v něm i určitá dávka problémů - a troufám si říct, že má opravdu zajímavé a skvělé postavy. Vedle Jess, která je jedinečná sama o sobě, a její kamarádky Cece se setkáváme se Schmidtem, Nickem a Winstonem - veselou partičkou, která opravdu jen tak neomrzí. New Girl bych rozhodně doporučila fanouškům komedií, opravdu to stojí za to. (A je to ideální seriál při depresích, doporučeno podávat s něčím dobrým na zub! Třeba se zmrzlinou, hmmm...)


Victoria

Na tenhle seriál jsem narazila opravdu čirou náhodou - a do teď jsem za to neskutečně vděčná. Victoria je nový historický seriál, který sleduje osud - jak už vypovídá samotný název - královny Victorie od doby, kdy pomalu nastoupila na trůn.
Osobně mám velice ráda tohle historické období a už dříve mě okouzlil film Královna Viktorie, proto jsem nad sledováním příliš nepřemýšlela. Musím říct, že rozhodně není čeho litovat.

Opravdu moc se mi líbí celkové zpracování seriálu - prostředí působí skutečně úžasně a je skvělé mít touhle cestou možnost nahlédnout do minulosti. I výběr herců se mi líbí - ze všeho nejvíc jsem ale nadšená právě postavami, kde vedle Victorie jako takové, se mi velice zalíbily naopak vedlejší postavy z řad sloužících. Victoria tak nabízí pohled do obou sfér, včetně nastínění dobové situace a problémů.


Dead of Summer

Pro dnešek je posledním seriálem Dead of Summer. Na tenhle seriál jsem dostala doporučení a chvíli jsem jeho sledování odkládala - nakonec jsem mu naprosto beznadějně podlehla.

Tábor Stillwater je velice příjemné místo, kam se skupinka mladých brigádníků opravdu těší. Nejeden z nich už v táboře byl jako mladší - a tak se s návratem vracejí nejrůznější vzpomínky na sladké doby her a soutěžení, stejně jako prvních polibků. Nikdo z brigádníků ale netuší, že se táborem šíří staré zlo, které jejich příjemné léto změní na noční můru...

Kdo má rád něco trošku děsivějšího, tak tohle je přesně správná volba. Dead of Summer je skvěle promyšlený seriál s pestrou škálou postav, jehož děj vás velice vtáhne a už nepustí. Sama jsem byla velice příjemně překvapená nad zpracováním - ačkoliv se tématika může zprvu zdát jako klišé.

Musím opravdu hodně pochválit nejen děj a jeho úžasnou spletitost a promyšlenost, ale také právě postavy. V každém z dílů se později seznámíme s příběhy jednotlivých postav, které na celou situaci pokaždé vrhnou nové světlo. Stejně tak samotná historie tábora a zapojení nadpřirozena dělá z Dead of Summer velice příjemnou podívanou.



čtvrtek 3. listopadu 2016

Recenze | Sůl moře - Ruta Sepetys


Čtyři různí lidé, čtyři osudy... čtyři tajemství. Uznávaná autorka Ruta Sepetys se vrací s novou knihou, která se věnuje tragické události z roku 1945, o které spousta lidí mnoho netuší...
Sůl moře nabízí silný emotivní příběh, který se čte jedním dechem.


Ruta Sepetys si získala moji pozornost už knihou V šedých tónech - ačkoliv jsem od ní jako první četla Potrhaná křídla. Nehledě na okolnosti, zamilovala jsem si její styl psaní, postavy... příběhy. Její vypravování je neskutečně realistické, vzbuzujíc spousty emocí. I proto jsem byla nadšená - a zároveň se trošku obávala - když měla vyjít právě Sůl moře. 

Recenze je psána pro web Databáze knih, ráda bych touto cestou poděkovala za poskytnutí recenzního výtisku.


Série: -
Počet stran: 351
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2016
Rok 1945, válka se chýlí ke konci a lidé prchají před nebezpečím. Chlad a smrt jsou cítit všude, na každém kroku. V té době se shodou okolností protnou cesty několika různých lidí - Emilie, Floriana a Joany. Každý si s sebou nese určitý díl viny a tíživé tajemství, které je ve světě rozpolceném válkou, krví a všudypřítomném nebezpečí táhnou k zemi. Každý z nich míří jinam, všichni mají ale stejnou cestu - do bezpečí...

Je těžké popsat, jaká tahle kniha vlastně je. Sotva na ni pomyslím, vybaví se mi mráz - a pach krve. Sůl moře je skvělým příkladem knihy s příběhem, který vás chytí za srdce a nedovolí vám přestat číst, dokud nedojdete na samotný konec. Cestou vám možná zlomí srdce... Dost možná. 

Příběh je psaný z pohledu čtyř postav, různé pohledy se střídají v poměrně krátkých kapitolách. To mě trošku zaskočilo - ze začátku se totiž pohledy střídají vcelku rychle a děj díky tomu poněkud vázne, protože je poněkud těžší se začíst. Sotva jsem se začetla, pohled se změnil - a s ním většinou i situace, protože postavy začínají každá v jiném prostředí. (Až na Emilii a Floriana) 
Po určitém počtu stran už jsem si na kratší kapitoly zvykla - tehdy poměrně časté změny pohledů dodávaly příběhu určitý nový rozměr, který přináší zajímavé detaily, jaké by pouhý jeden pohled nabídnout nemohl. 
Chvílemi jsem měla problém s určitou volbou slov - například mi začala celkem vadit věta „Kde je mu/jí konec?“ která se na začátku objevovala snad v každé kapitole. Netuším, zda šlo vyloženě o záměr a proto byla použita stále ta samá slova, ale poněkud mě to opakování rušilo. Tato věta naštěstí později vymizela. Spíš mě zarazil fakt, že loď, o které se mluví v anotaci... se vlastně objevuje až na konci. A jen na chvíli. To mě poněkud zmátlo. I přesto je ale dějová linie zajímavá už samotného začátku, kdy jí čtivost rozhodně nechybí. To se mi skutečně líbí - autorka dokáže skvěle podat nejen akci, ale i atmosféru situace. Pocity lidí v té chvíli, jejich povahu... Často i drobné detaily, které by pro někoho mohly být zanedbatelné. Dohromady tvoří pevný celek, co skutečně dokáže zaujmout. 

Hlavní postavy jsou tedy čtyři, každá je jiná. Nejen svým původem a vzhledem, ale hlavně svou minulostí, svým příběhem. Moc se mi líbila jejich jedinečnost, stejně jako přístup k věcem. Hodně zajímavé byly i postavy vedlejší, které byly taktéž velkým přínosem pro příběh. Při čtení jsem měla takový zvláštní pocit, že je skutečně vidím - byly opravdu jako skutečné. Stejně jako samotný příběh, který je založený na skutečné historické události - ačkoliv samotná dějová linie a postavy jsou smyšlené.

Hodně velkým lákadlem je - vedle dobrého příběhu a postav - i autorčin styl psaní a smysl pro detail, který snadno vzbuzuje nejrůznější emoce. To už je pro Rutu Sepetys celkem charakteristický rys, který se vyskytl zatím ve všech jejích vydaných knihách. Ruta má zvláštní dar přimět čtenáře dýchat skrz postavy, skutečně prožívat jejich příběh se všemi radostmi i pády. O to bolestivější jsou pak některé chvíle, ke kterým v příběhu musí dojít - člověku to dost možná zlomí srdce, ale tím nejlepším způsobem. 

Ruta Sepetys a její žhavá novinka Sůl moře rozhodně nezklamala. Přiznávám se, že jsem od ní měla již nějaká ta očekávání, protože předchozí knihy byly opravdu skvělé - ale Sůl moře v tomhle ohledu jednoznačně nezaostává. Disponuje otevřeným, realistickým a velice emotivním příběhem, který si i díky svojí čtivosti zaslouží krásných pět hvězdiček.