čtvrtek 4. srpna 2016

Recenze | Stínová královna - C. J. Redwine


Letošní rok nám přinesl opravdu spoustu skvělých knih, které spousta z nás netrpělivě očekávala. Za sebe můžu říct, že jednou z nich byla právě i Stínová královna, kterou u nás vydalo nakladatelství Baronet. Touto formou bych také chtěla právě nakladatelství Baronet poděkovat za poskytnutí recenzního výtisku, děkuji! Pokud vás Stínová královna zaujme, můžete si ji pořídit tady.






Havraní království už zažilo lepší časy. Po smrti královny se král přeci jen znovu ožení a všechno na moment vypadá jako šance na nový, lepší začátek. Králova nová žena je nádherná a mocná Irina, sestra zesnulé královny... Nic ale netrvá věcně. Irina zabije krále a převezme moc nad královstvím, které pod její vládou zrovna nevzkvétá. Naštěstí se podaří princezně Lorelei - a to právě ona je nadějí Havraního království. 

Než jsem začala tuhle recenzi psát, byla jsem opravdu hodně na vážkách. Dost jsem přemýšlela, jak krátce shrnout děj a jestli tam zahrnout všechny pohledy, ale... Nakonec jsem se rozhodla vzít to z jednoho konce. Přeci vás nepřipravím o možná překvapení, že? Nebylo by to ono :-) 

  Série: Havraní říše (1)                                                                                                           Počet stran: 360 stran                                                                                                           Vazba: Hardback s přebalem                                                                                                 Nakladatelství: Baronet                                                                                                       Rok vydání: 2016

Už na začátku Stínová královna působí opravdu pohádkově, což mě celkem mile překvapilo. Jedná se o pohádkový re-telling (převyprávění) - a tak je podobná atmosféra dost na místě, ačkoliv jsem ji tolik neočekávala. K mému upřímnému překvapení se ale atmosféra vztahovala skutečně na celou knihu, postupem času byla jen doplněná takovým klasickým přídělem dobrodružství, které k tomu samozřejmě taky patří. S tím mě autorka opravdu potěšila, protože se to dost hodí i k samotnému námětu a ději.
Děj samotný mi už tak dobrý ale nepřišel. Nemůžu říct, že by byl špatný, ale... Vzhledem k tomu, že se jedná o re-telling, je asi víceméně jasné, že se v něm vyskytne určitá porce předvídatelnosti. Ať už menší, anebo větší. Třebaže akce rozhodně nechyběla a Lorelei rozhodně není takovou tou typickou Sněhurkou, která je doprovázená sedmi trpaslíky a nakonec skončí otrávená díky královnině jablku... Svým způsobem se některé věci daly dost dobře očekávat. Jiné detaily, které bych naopak uvítala, autorka příliš nevyužila. I přesto všechno se mi ale líbí celková dobrodružnost knihy, díky které se čtenář u čtení opravdu jen tak nudit nebude. Kromě akce nechybí ani typické prvky fantasy s magií v hlavní roli. Konec konců... Nejen zlá královna umí čarovat!

Hlavní hrdinka mi přišla trošku zvláštní. Určitým způsobem mi spíš připomínala klasickou hrdinku z kdejaké Young Adult knihy, což nutně nepovažuju za chybu, ale... V mých očích zkrátka postrádala nádech Sněhurky. Samozřejmě nesla její typický vzhled, ale i s vývojem postavy Sněhurky jako takové v průběhu let a tuctů různých jiných podání (ať už knižně anebo filmově) se určité věci zachovávají. Lorelei mi přišla spíš jako princezna, než jako princezna-Sněhurka. Rozhodně bych jí ale přičetla k dobru fakt, že to není nějaká bezmocná dívenka, která doslova vyčkává, až ji někdo zachrání. To se mi na ní svým způsobem líbí a jsem si víceméně jistá, že to čtenáři ocení, byť to trošku kazí její dojem Sněhurky.
Zato Irina působila jako opravdová zlá královna a její pohled byl podle mého názoru opravdu zajímavý. Člověk si zřejmě říká, že mu bude princezna (coby kladná postava) asi bližší, ale v mém případě jednoznačně vládla právě Irina. Vždycky jsem měla tak trošku slabost pro podobné postavy - a i přes to, že jsem od Iriny moc neočekávala, byla mi mnohem sympatičtější, než samotná Lorelei anebo jejího bratra Lea. Nezapomínám ani na prince Kola, který sice nebyl špatný, ale... od něj jsem očekávala - coby od prince - trošku víc. 

Celá kniha je poměrně čtivá a děj se nějak zvlášť nezadrhává, ale místy jsem se do čtení musela trošku nutit. Je psaná v ER formě a to hned ze tří pohledů - z pohledu Lorelei (coby princezny a zosobněním Sněhurky), Iriny (coby zlé královny) a v neposlední řadě Kola (který je naším krásným princem). Jak už jsem zmiňovala, nejblíž ze všech mi byla Irina. Její pohled mi přišel nejbližší a asi nejvíc mě bavil, ačkoliv si i ona (společně s Lorelei) nese určitou dávku předvídatelnosti. S podobnou věcí jsem dost zápasila v Královně Tearlingu, která nesla trošku podobnou situaci. Zlá královna a hodná princezna. Kdyby nešlo vyloženě o re-telling, už by to znělo tak trošku jako klišé - čemuž mám pocit, že se Stínová královna tak tak vyhnula. 

Musím ale opravdu pochválit autorčin styl psaní, protože i přes chvíle, kdy jsem vyloženě zápasila s Lorelei, si dokázala udržet moji pozornost. Dokázala i pobavit, stejně tak jako překvapit. C. J. Redwine mě rozhodně zaujala, ačkoliv celá kniha tak nějak nezáří. Svým způsobem mi přijde dost nevýrazná a se svými určitými mezerami mi zrovna nevyrazila dech, což bylo víceméně moje očekávání, protože je Sněhurka jednou z mých nejoblíbenějších pohádek... zřejmě jsem se dost upnula na trošku klasičtější zpracování. I tak si ale myslím, že i když Stínová královna zrovna nesplnila moje očekávání, ostatním se bude líbit. Je to příjemný pohádkový příběh, který si i tak udržuje svoje tempo a neunudí vás - i přes pohádkovou atmosféru totiž disponuje dobrodružstvím, které právě v kombinaci s pohádkovým stylem působí jako dobrá volba pro odreagování. 

(A navíc má Stínová královna svojí vlastní krásnou mapku!)