Recenze | Byla jsem tu - Gayle Forman

Dvě kamarádky, jedna smrt. Tím začíná kniha Byla jsem tu od Gayle Forman, která je plná emocí a téměř všudypřítomné melancholie, jež doprovází ošemetné téma sebevražd. Jakkoliv je místy opravdu depresivní, její příběh má smutně reálný základ, který se dokáže dostat pod kůži. 

V poslední době cítím, že nějak pořád nemám dost knih s tak trochu depresivním rázem. I proto jsem příliš nezaváhala, když jsem objevila Byla jsem tu. Jakkoliv je teď téma sebevraždy a pozůstalí poněkud hodně rozšířené, dala jsem na svoje pokušení a zvědavost, které byly mým hnacím motorem k čtení.

Série: -
Počet stran: 272
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016

Cody a Meg byly nerozloučitelná dvojka. Ty dvě k sobě patřily, byly jako sestry - všichni to věděli. Potom se ale všechno změnilo, odcizily se... a později si Meg vzala život. Cody se zrovna snaží se vyrovnat se se smrtí své blízké kamarádky, když ji pozůstalá rodina požádá, aby vyzvedla její věci ze školy. Tím začíná její cesta do Megiiny minulosti v době před smrtí, aby pochopila co se vlastně stalo...

Byla jsem překvapená, že mě ta kniha až tolik chytla. Od začátku (Četla jsem e-knihu) jsem víceméně očekávala, že to nebude až tak úžasné. Že mi čtení bude trvat podstatně delší dobu. Omyl. Celkově mi dočtení trvalo asi dva, maximálně tři dny - což je na období po čtecím bloku opravdu skvělý výsledek.

Autorčin styl psaní je opravdu velice čtivý, děj už od začátku docela dobře odsýpá, což musím opravdu přičíst k dobru. Menší brzdou byly části, kdy se hlavní hrdinka opravdu hodně rozmýšlí nad nejrůznějšími podněty, které vyvstávají v souvislosti s různými situacemi - jakoby vyprávění o tom, co se kde dělo, s kým a proč. Na úvod možná dobře myšlené, aby čtenář měl lepší přehled o okolnostech, ale ve finále spíš poněkud na obtíž. Prvních pár podobných chvílí člověk ještě ocení, ale když se podobné věci objevují téměř s každou situací, začne to být celkem na obtíž. I proto jsem byla opravdu ráda, že to autorka v průběhu knihy odbourala.

Dost se mi líbí dějová linie, která je opravdu plynulá, ačkoliv nenabízí příliš mnoho převratných zjištění, která by člověk možná i očekával. Hlavní hrdinka pomalu zjišťuje, že svoji kamarádku dost možná ani tolik neznala - nevěděla o spoustě věcí, které by Meg mohly dost možná zachránit život. Hlavou jí tak proplouvají myšlenky typu: Proč se mi nesvěřila? Které se časem obracejí z výčitek vůči vlastní neschopnosti ji zachránit... až k výčitkám vůči Megiině neschopnosti se svěřit a požádat o pomoc. To mi občas trošku vadilo, ale je to dost realistické. Alespoň myslím, že většina lidí by uvažovala podobně, pokud by se dostala do situace, v jaké se Cody nacházela.
Na druhou stranu je nutno podotknout, že byla Cody opravdu silná a statečná, zvlášť ve chvíli, kdy se rozhodna odkrýt okolnosti té tragické události. Co ji vlastně dovedlo k tomu, aby si vzala život? Nakonec se ukazuje, že toho o Meg nevěděla víc. Víc, než to, že zachránila život dvěma koťatům, která si poté nechala. 

Postavy byly milým překvapením - byly velice různorodé a podle mého názoru i realistické, což se mi opravdu moc líbí. V tomhle ohledu je jen velikým mínusem fakt, že se v určitém ohledu chovaly předvídatelně. Což myslím převážně v případě Bena - bývalého kamaráda/přítele Meg - kterého Cody potkává při hledání pravdy a Cody samotné. Když k tomu pak přičtu mírné nesrovnalosti v zápletce ke konci knihy, které mohou být spíš špatně podané... věci začínají poněkud skřípat. 

Nemůžu říct, že by to bylo nějak úžasné, ale zase nějak hrozné. Byla jsem tu je tak trošku smutná, ale čtivá kniha, která příliš nevybočuje z řady - s největší pravděpodobností zrovna neohromí, ale rozhodně neurazí, je to takový lepší průměr.