úterý 19. ledna 2016

Zvířectvo: 7 důvodů, proč mít zvířecího parťáka

Už od malička jsem milovala zvířata, je to veliká součást mojí osobnosti. Nedokážu zkrátka projít kolem někoho s pejskem, aniž bych si toho pejska neprohlédla a nakonec nepropadla přihlouplému úsměvu. Jako malá jsem vyrůstala se štěnětem, králíky a lesem hned za domem, zvířata jsou všude kolem. A proč, že je dobré mít zvířecího kámoše? Mrkněte na celý článek.



(1) O kamaráda navíc, nejste sami
To je jeden z hlavních důvodů, proč si spousta lidí „pořizuje“ mazlíčky. Ne každý je ve styku se společností, kolikrát třeba ani nemá možnost, takže si pořídí nějakého toho zvířecího kamaráda. Často to bývají starší lidé, co zatouží po nějaké společnosti a samozřejmě také lásce. I moje babička to tak měla - když se od ní teta odstěhovala, pořídila si kocoura, později kočičku. Jejich vztah je vážně zvláštní, neskutečně vřelý. Zuzanka (kočička) má svoji „paničku“ tak ráda, že ji ani nechce nechat odejít z bytu. Když tak babička učiní a vrátí se po víc jak pár hodinách, umí být dokonce i
 
Já a kamarádky fenka Bella,
jsou s ní skvělé procházky 
dotčená a uražená, což jen vypovídá o tom, že zvířata také skutečně cítí. Je prakticky jedno, jestli si pořídíte křečka, králíka, kočku, psa... anebo třeba hada. To zvíře vám bude dělat společnost, ale stejně tak ji bude od vás moci vyžadovat. Každé zvíře je odlišné, což nemluvím jen o jejich povahách, ale především o jejich potřebách - některá zvířata si bohatě vystačí bez vaší pozornosti, další jsou více společenská a je lepší jim také pořídit společníka, anebo se jim věnovat. Je spousta možností, rozhodně vás ale nenechají sami. 


(2) Zkouška zodpovědnosti a trpělivosti
Spousta rodičů svým dětem pořizuje zvířata jako dárky, anebo když o ně požádají. Tím nikoho nechci kategorizovat, anebo očerňovat - ne vždycky to v podobných případech dopadá dobře, často se o zvířátko nakonec starají rodiče, anebo končí v útulku - ale rozhodně je pořízení mazlíčka určitou formou zkoušky zodpovědnosti. Osobně bych začala na něčem menším, třeba na květině, ale i tak to jde. Pokud si člověk touží pořídit nějakého čtyřnohého (anebo více/méně) kamaráda, chce to skutečně si to pečlivě rozmyslet a probrat naprosto ze všech ohledů, protože to zvíře bude na něm závislé, nehledě na jeho čas, náladu anebo další věci. Proto je to také zkouška zodpovědnosti.
Sousedovic koně: Merlin (hnědý), Falco (bílý)
Často se pasou u nás na zahradě

Další věcí je trpělivost. Člověk si musí ke zvířeti najít cestu, stejně jako ono k němu - pravděpodobnost, že si člověk získá zvířecí důvěru snadno a okamžitě je totiž celkem malá. Stejně tak tomu je například u učení. Spousta zvířat je velice učenlivá, takže se tím dá dobře natrénovat trpělivost. Samozřejmě je ale potřeba už být trpělivý, protože by se zvířátko jen vyděsilo, kdyby se jeho „páníček“ naštval při prvním nezdaru. 


(3) Psychická podpora a „antidepresivní“ nebo 
„antistresové“ účinky

S tímhle mám doslova bohaté účinky. Každý z nás se někdy cítí smutně, anebo špatně. Občas to na nás zkrátka dolehne, stane se něco anebo podobně - a může se stát, že i přes to zůstaneme sami, protože nikdo z kamarádů nemá čas. Zvířata jsou s námi po většinu času, dokáží vycítit to, jak se člověk cítí. Nemůžu to jistě tvrdit o všech - ale zatím všechna zvířata, se kterými jsem byla delší dobu ve styku, to tak měla. Když jsem byla malá, měli jsme pejska. Byl to německý vlčák, dokonce jsme se narodili v přibližně stejnou dobu. Ten pes pro mě znamenal hrozně moc, byl to kamarád na život a na smrt. A když jsem byla smutná, byl vždycky se mnou. Na pohled v jeho očích prostě nedokážu zapomenout, i na to, jak se choval. Stejně tak tomu bylo u koček, které jsme měli - a aktuálně i u mojí andulky. Dokonce o tom jsou i nějaké články, zvláštním případem jsou pak kočky - někde jsem četla, že jejich předení a hlazení člověka uklidňuje. V mém případě to tedy funguje.


(4) Jsou prostě roztomilí a zábavní,
nikdy se nenudíte


Můj ptačí společník Milouš a
jedno z jeho meme (fakt je toho schopný)

„Když se nudíš a nevíš co bys, pořiď si medvídka mývala,“ slýchám od svého otce už od dětství. Ale jistě, tatínku. Mývalové jsou chytří, mazaní a roztomilí. Pořídíme si ho? On to sice myslel jako vtip, ale něco na tom skutečně je - a to si nemusíte pořizovat vyloženě medvídka mývala. Ačkoliv uznejme, že jsou fakt roztomilí.  
Je spousta zvířat, které se baví tím, že si s něčím hrají. Mnoho zvířat hodně spí, ale to jim nebrání v tom si najít čas na nějakou menší destrukci, anebo zábavičku. Můžu dát naprosto dokonalý příklad na svojí andulce - Miloušovi. Jsme spolu teď tuším druhým nebo třetím rokem, pořídila jsem si ho potom, co tragicky odešel můj předchozí opeřený kamarád. Jakmile jsem jednou okusila život s ptáčkem, nemohla jsem v pokoji už mít ticho a prázdnou klec. Nejsem rozhodně ten typ člověka, co jedno zvířátko nahradí druhým - každý z nich je naprosto rozlišný a neexistuje žádná možnost někoho z nich nahradit, ale chyběla mi společnost. 
Když se Milouš rozkoukal, ukázalo se... že není jenom roztomilý. Byl taky zatraceně hyperaktivní a co jsem zjistila později, neuvěřitelně učenlivý v ohledu zvuků. I andulky se (jakožto menší papoušci) mohou naučit mluvit, ten můj umí říct pár věcí - jako třeba „ťuťu“ anebo „pípí“. Jeho talent spočívá čistě ve zvucích. Naučil se opakovat hvízdnutí, co mají telefony s androidem jako upozornění na SMS, naučil se opakovat i další nejrůznější zvuky - a co víc, kolikrát jsou k nerozeznání od originálu. Tím ale jeho triky nekončí. Umí taky krásně kývat hlavičkou, často dokonce v době, kdy se ho na něco ptám... s notnou dávkou fantazie bych si mohla představovat, že se mnou souhlasí. 

Mimo to se obecně spousta zvířat rádo předvádí před dalšími lidmi, anebo zvířaty - díky tomu pak člověk může klidně vypnout televizi a místo toho koukat na řádění a dovádění mazlíčka, stojí to za to.

Náš kocourek mazlí v době, kdy jsem se ho snažila fotit.
Chtěl se mazlit s mým foťákem :-)


(5) Různé osobnosti a možnost
 vybudování vztahu

Každé zvíře je jiné, díky tomu jsou také rozdílní nejen svým vzhledem, ale i přístupem k různým věcem, libůstkám a povahou. Často se taky říká, že „jaký pán, takový kocour“ (anebo pes, na tom nesejde) a i na tom bude dost možná nějaká ta pravda. Při pořízení mazlíčka si na sebe totiž člověk bere břemeno podobné rodičovství. Musí se o zvířátko starat, tráví s ním čas a prakticky ho vychovává. I díky tomu tu vzniká pouto mezi zvířetem a člověkem, které může být (v závislosti na povahách, čase a dalších faktorech) vztah skutečně hluboký a důvěrný. 


(6) Pomůžete jim

Pořízením mazlíčka můžete dokonce zachránit i život. Existují spousty a spousty případů, kdy nějaké zvíře skončilo někde vyhozené, anebo se prostě jen dostalo do nesprávných rukou. Útulky jsou plné nejrůznějších a báječných zvířat, která jen čekají na adopci a nový domov. Jenže by si tím člověk získal nového parťáka, udělal by tím i vážně dobrý skutek. 

Nalezená kočička Rennie
(7) Vrátí vám lásku, kterou jim dáte
Tenhle důvod jsem si záměrně nechala až na konec, protože mi přijde snad ze všech nejvýraznější. Je na člověku jako takovém, jak se zachová - ale obecně platí pravidlo, že když zvířeti dáte svoji náklonnost a lásku, vrátí vám ji. Mluvím z vlastních zkušeností - už jsem „zachránila“ čtyři různé kocourků a jednu kočičku (dokonce čekala koťátka), které u nás někdo vyhodil. Jednomu jsme potom společně s našimi našli nový domov u jedné naší známé, zbylé čtyři se stali součástí naší „smečky“. Taky jsem našla krabici se dvěma koťátky, co někdo vyhodil. I ta jsou teď v novém domově. U všech to bylo ale stejné - zprvu se báli, ale když jsem jim dokázala, že jim chci jen pomoct a nakonec je i skutečně milovala, všichni mi to opláceli. A pocit, že vás někdo má rád... ten skutečně stojí za to. 



Máte nějakého zvířecího kamaráda?
Pochlubte se do komentářů!


0 komentářů:

Okomentovat