Co nového v knihovničce? #9

Dnes pro vás v rámci Co nového v knihovničce? mám pár moc pěkných knih, za které jsem neskutečně ráda. Tím se nesnažím říct, že za normálních nebo jiných okolností za knihy nejsem ráda, to jsem vždycky, ale tyhle jsou jiné, výjimečnější, než ostatní. A ano, je mezi nimi i jedna Kingovka a jedna boží Larssonovka, takže už mám kompletní sérii Milénium! (Právě se přihlouple usmívám, ale tohle vám na pohled zůstane utajeno) Také se mi splnilo další knižní přání v podobě Eseje o tragédii, nebo knihy, na kterou se moc těším - Dřív než půjdu spát.

Dnešní přehled novinek v knihovničce bych ráda zahájila knihami S láskou, Rosie, Jsem rozohněná a Kyticí. Jsou to tři naprosto rozdílné knihy, ale každá z nich pro mě má veliký význam. Mám teď tak dokončenou další sérii, protože já v případě knižních sérií obvykle mám prostřední díl, nebo jen poslední a podobně, takže mám z Rozohněné neuvěřitelnou radost.

S láskou, Rosie je teď jedna z mých nejoblíbenějších knih celkově. Její čtení mě neuvěřitelně bavilo, ačkoliv souhlasím s tím, že by se děj přeci jen dal shrnout do menšího počtu stran, než v jakém kniha je, ale mně osobně tahle věc vůbec nevadila. Naopak! A případ Kytice je prostý. Mám Kytici moc ráda, ačkoliv na to možná nevypadám - a na Arara měli tohle nádherné vydání, takže nešlo odolat. (A chci si tu obálku zkusit nakreslit!)

Z knih, co vyšly minulý rok, jsem si opravdu moc přála právě Esej o tragédii. Měla jsem možnost vzít si ji na recenzi jako eknihu, ale víc jsem toužila právě po klasickém vydání. Myslím si, že se mi bude líbit - navíc má naprosto nádhernou obálku a tenhle druh vazby mám ze všech nejraději (klasický hardback s hladkým povrchem desek bez přebalu).

Dřív než půjdu spát je další knihou, kterou jsem objevila trošičku později a ještě díky filmu (tak jako S láskou, Rosie) ale naprosto mě očarovala svým námětem. Musím se ale přiznat, že jsem neodolala a ještě než mi kniha přišla, podívala jsem se na film - ten jsem sice neviděla celý, absolutně tedy netuším, jak skončí - ale přeci jen mám teď nějaké potencionální spoilery pro knihu, protože netuším, jak moc se při natáčení filmu drželi tvůrci knižní předlohy. Jsem ale ráda, že alespoň neznám konec, budu tak moc stále při čtení spekulovat, což na knihách naprosto miluju.

Mezi moje celkově nejoblíbenější knižní (ale i filmové) série patří právě Milénium od Stiega Larssona. Přiznávám se, že jsem zatím četla tak nějak jen první díl a kousíček druhého, ale i tak jsem nemohla odolat pokušení a kňourat nad tím, abych měla i třetí díl - a zkompletovala si tak celou sérii. Trapné je, že si celou sérii budu muset pořizovat znovu, protože v tomhle paperbackovém vydání se mi bohužel ničí hřbety a hrozně špatně se mi čtou, což je skutečně trapné když mám CELOU SÉRII v paperbackovém vydání, ale člověk už si prostě nevybere. První díl mám ale v krásném filmovém vydání s Rooney Mara a Danielem Craigem (ano, prostě jsem neodolala!) a rozhodně si ho nechám.

Mojí další velkou láskou je také Zelená míle, kterou jsem si zamilovala díky filmu a námětu. Ke knize bych se jen tak nedostala, protože v knihovně je tak jako tak většina knih Stephena Kinga buď beznadějně vypůjčená, nebo schovaná ve skladu, takže jsem neodolala a podívala se na film. Už před tím jsem věděla, že mají některá Kingova díla skvělé filmové adaptace, ale Zelená míle mi naprosto vyrazila dech. Do téhle chvíle jsem ji viděla už asi dvacetkrát - a klidně se na ni podívám znovu. Je to neuvěřitelný příběh, dobře zpracovaný ve filmu, proto jen sním o tom, jaká asi bude kniha. Teď už snít nemusím - mám ji konečně doma.

Poslední dvojicí knih, kterou tu dnes mám, jsou 21. den a Vykoupení ohněm. V posledním článku Co nového v knihovničce? jsem vám ukazovala mimo Kingovek také knihu Květy z půdy, co jsem si odnesla ze své historicky druhé návštěvy Libereckého Neoluxoru. Mám tak teď další sérii, pokud tedy nepočítám Setbu minulosti (ani nevím, jestli už vyšla, nebo teprve vyjde?). Tahle série mě zaujala poněkud zvláštní věcí, pokud tedy nepočítám samotný námět - a to incestem. Když jsme se s Alexem o téhle sérii celkově bavili, zmínila se o tom a dokonale mě tím přesvědčila v tom, že si tu sérii jednoduše musím přečíst.

21. den mě také neuvěřitelně potěšil. Když jsem četla Prvních 100, velice jsem si tuhle sérii oblíbila, ačkoliv nemá vlastně pořádnou zápletku, když se nepočítá fakt, že jsou na zemi po x letech vysláni mladí lidé, co se jistým způsobem prohřešili, aby zjistili, zda je Země znovu obyvatelná. V podstatě je celá série o přežití, soužití mladých lidí v divočině (dá se to tak říct, že je to divočina) ale o ničem vyšším, řekla bych. Autorce se ale dokonale podařilo skloubit jak pohledy vícero postav, tak tématiku přežití a dystopického světa, proto jistě není divu, že mám tuhle sérii tolik ráda. Osobně ji považuji za jednu z mála dystopií, které si v dnešní době skutečně zaslouží pozornost - ačkoliv je teď doslova dystopií jako máku.