čtvrtek 2. června 2016

Jak jsem ztratila svoje duhové moře času


„Jsem doma, mám hodně času.“

Říkávala jsem si. Haha. O tom si teď tak trošku popovídáme. *Snaží se nezubit se u toho od ucha k uchu* Asi bych měla začít popořadě - začalo to únavou a nachcípaností. Jelikož mám imunitu značně rozházenou... byla jsem tak trochu nemocná. Plus takové ty fyzické projevy mého stavu = výsledek byla moje nechuť cokoliv dělat, bolesti hlavy a škrábání v krku. A smrkání, spousta smrkání. Dokonce jsem kvůli tomu chtě nechtě musela odložit návštěvu útulku - což mě do téhle chvíle pořád mrzí - ale musela jsem. Ani teď nejsem fit, ale k tomu se dostanu později. 



Při venkovním psaní recenze
Chytla mě divná nálada. Prostě podivně dobrá, byla jsem plná energie. Kde se to ve mně vzalo? To bych fakt ráda věděla. V poslední době se stalo pár zatraceně ošklivých věcí a samotnou mě překvapuje, jak dobře jsem se v ten den cítila. Prostě jsem začala (V NOCI, samozřejmě - protože ve dne by to nebylo cool) dělat další obálky/covery na Wattpad. Už jsem tam nějakou dobu měla asi tři nebo čtyři, ale pak jsem chtěla zkusit nový způsob - a sakra mě to chytlo. Takže jsem za jednu půlku noci prostě vyfasovala hned čtyři covery, které - překvapivě - byly lepší než ty původní. (alespoň si to myslím já) Azzie s tím ale neskončila. Jako správný nezmar jsem je nakonec hodila do koláže všechny hezky vedle sebe a sdílela to do dvou Wattpad skupin s tím, že mi to možná přiláká nějakou tu dušičku, co by chtěla cover. To jsem ještě do pekla netušila, co se strhne.

V obou skupinách slušná řádka lajků - a s nimi i zájemci. Z těch čtyř coverů mi zbyl jen jeden - a dokonce byl zájem i o dva ty starší, co už jsem měla delší dobu. Tím to ale ani zdaleka neskončilo. Dostala jsem taky pár dotazů na covery na přání. (Ty jsem vůbec neměla v plánu dělat, protože mám s tímhle "na přání" hodně špatné zkušenosti) Ale samozřejmě zafungovala moje přirozená povaha a neschopnost říct ne, takže jsem se všechny pokusila udělat. Odmítnout jsem nakonec musela jenom jeden - Osmanská říše a podobně, to se hrozně špatně hledalo. Nic jsem nenašla, takže jsem cover udělat nemohla. Ale jen za dnešek jsem udělala hned dva covery na přání a vyřídila pár dalších, které jsem měla tedy "dopředu". Dokonce jsem kvůli tomu ani nevečeřela - prostě NEBYL ČAS. A to říkejte někomu, co vždycky měl moře času na blog (i přes školu a práci doma) a pak ještě víc času. Co to?
Hned první den jsem měla na Wattpadu po přihlášení asi čtyři zprávy (nejvíc, kolik jsem tam v historii svého působení dostala, obecně) a neuvěřitelných 52 upozornění. Co mě ale potěšilo ještě víc? Komentář od jedné slečny, která také dělá covery na Wattpad. Už nějakou dobu jsem její tvorbu v těch skupinách sledovala a byla jsem naprosto okouzlená - s klidem o ní můžu prohlásit, že dělá ty nejlepší covery na Wattpad, jaké jsem kdy viděla. Mít takovou knižní obálku, kdejaké nakladatelství by se vůbec nemuselo stydět! A právě ona mi napsala také komentář. Napsala, že jsou ty covery hezky zpracované a fakt super. Málem ukápla slzička dojetí, vážně. Kdyby vás ty obálky zajímaly, najdete je tady.

Předtím jsem ale stihla napsat recenzi na Odvrácenou tvář lásky, kterou dám na blog na pondělí - a rozečíst úžasnou knížku Co mě naučil tučňák. Tu si určitě přečtěte, jestli máte možnost! ♥ Už po první stránce jsem byla doslova zažraná, je to krásný příběh. 

A co jsem dělala ještě? Psala. Rozepsala jsem další díl Města, dál píšu povídku Jiní... a dokonce jsem dostala nápad na pohnutí se v povídce Aenesis, pokud si na ní ještě někdo z vás pamatuje. Bohužel ne všechno bylo tak růžové. 

Nedávno mi odešly sluchátka. Taková ta na hlavu, pokud víte. Používala jsem je nejen pro jejich
Jeden z našich kocourků - Mazlí
krásný zvuk, ale hlavně na bouřky, protože - jak jsem psala v článku o svých zvláštních fobiích - trpím akustofobií a bouřek se zatraceně bojím. Jeden by řekl, že na jaře to ještě nebude tak zlý, ale HA! řekla si Příroda. Uděláme jí pěknej den a dáme bouřku! Ne, dělám si srandu. Takhle si to neodůvodňuju, ale což xD Prostě byla bouřka. A já sakra neměla tyhle sluchátka, která používám na přehlušení hromů. Byla jsem k smrti vyděšená a ta bouřka se ještě navíc pořád vracela a točila se nad námi, jako kdyby se mi chtěla pěkně vysmát. (Trolololol, zpívá si bouřka) 

Nakonec jsem to samozřejmě ustála, s trochou vynalézavosti. Dala jsem si normální sluchátka a přes ně tamty nefunkční. Docela to fungovalo, jen s tím rozdílem... no, slyšela jsem ty hromy. A bála se. Teď si musím co nejdřív sehnat ta nová sluchátka, protože jsem jinak zatraceně nahraná. 

Musela jsem si ale užívat i příjemné jarní počasí! Nejednou mě ven vylákalo sluníčko a dokonce jsem tam psala recenzi a dočetla My děti ze stanice Zoo. Zahradní houpačce, mírnému sluníčku, rozkvetlým stromům a teploučku…  tomu se zkrátka nedá odolat. Zvlášť, když vám společnost dělá vrnící chlupatý uzlíček. Ano - mluvím o našich kocourech. Mazlí se samozřejmě přišel pošmajchlovat, ale potom se šel vyhřívat na sluníčko. Čert u mě vydržel až do konce - když jsem si četla, klidně si za mnou i vyskočil na tu zahradní houpačku a spal vedle ♥ Zapomněla jsem dodat důležitý detail - během té doby jsem snědla hned tři druhy sušenek! ^^



0 komentářů:

Okomentovat