neděle 5. června 2016

Recenze | Drakie: Bez dechu - Sophie Jordan


Azurka opustila na několik týdnů svůj kmen a vyrazila s rodiči na dovolenou, na které si má vyzkoušet, jestli dokáže zapadnout mezi lidi. Příští rok se má totiž vydat na cesty - nejdřív chce vidět oceán a teprve potom hodlá zaujmout svou dospělou roli mezi drakii. Jenže se nachomýtne k nehodě, při které málem utone jedna lidská dívka, a potká Tatea, nejúžasnějšího lidského kluka, jakého kdy viděla. A všechno je najednou úplně jinak…



Se Sophie Jordan jsem se poprvé setkala, když jsem v knihkupectví zahlédla Drakie. Zaujala mě už svou obálkou, a poté, co jsem si přečetla anotaci, jsem si byla opravdu velice jistá tím, že si ji chci přečíst. Přečetla jsem ji na jeden zátah - a jak se objevila obálka Bez dechu, byla jsem na ni opravdu zvědavá.

A tak se znovu setkáváme s Azurkou - nejlepší kamarádkou hlavní hrdinky samotné drakijské série Jacindy. Azurka s rodiči na jistou dobu opouští kmen, aby si zvykla na soužití s lidmi a byla připravená na prostou komunikaci s nimi a sebeovládání v jejich přítomnosti, aby se mohla vydat na cestu - touží totiž spatřit oceán. Její ''dovolená'' mezi lidmi ale nabere nečekané obrátky, jakmile se vydá k jezírku si zaplavat a stane se svědkyní nehody, kdy se téměř utopí lidská dívka. Díky tomu, že jí Azurka zachrání život se seznámí s Tateem - lidským klukem, který jí poplete hlavu...

Netuším, co jsem od téhle tenoučké knížečky čekala. Pár stránek, co sotva přesahují stovku, Drakie a pěkná obálka, to bude asi tak všechno. Nějak jsem zřejmě doufala, že i přes to, jak moc krátká knížka to je, bude stejně dobrá jako samotné díly Drakie. Bohužel jsem se spletla.

Začátek vypadal celkem slibně, docela mi připomíná samotný první díl - ale jak mi jednotlivé strany ubíhaly pod rukama, nějak se to jenom zhoršovalo. Mám Drakie celkem ráda, ale tohle je tedy opravdu velice slabé. Od Sophie Jordan bych rozhodně neočekávala něco jako naprosto tuctový, šíleně primitivní příběh, co je navíc ještě roztahovaný na 117 stran, které ve mě nakonec vyvolávaly pocit, že je to příliš veliké číslo. Celý děj by se dal shrnout do hloupých sedmnácti stran, ta stovka vůbec není nutná. A že jsem čekala trochu té drakijské atmosféry? Asi jsem byla naivní, protože ani té jsem se nedočkala. Autorka nám pouze předložila poblázněnou Azurku a pár postav, které se sotva stihly projevit.

Co se týče stylu psaní, alespoň ten je dobrý. Bohužel nemá naprosto žádnou šanci tuhle pohromu zažehnat. Pokud tedy máte rádi sérii Drakie a chcete si Bez dechu přečíst, doporučuji vám nic neočekávat, protože je tohle opravdu hodně, hodně slabá kniha. Nikdy jsem si nemyslela, že to řeknu, ale mám téměř pocit, že čtení téhle knihy bylo mrhání časem - zvlášť v porovnání s ostatními knihami v této sérii. Bez dechu je skutečně pro nenáročné čtenáře, nebo pro mladší čtenářky, jinak to nevidím.



0 komentářů:

Okomentovat