pondělí 6. června 2016

Recenze | Vraní dívka + Hladový oheň - Erik Axl Sund


(Anotace Vraní dívky) Jak velkému utrpení dokáže člověk čelit nebo vystavit jiné, než sám přestane být lidskou bytostí a změní se v netvora? Jak může zklamání ovlivnit duši, osud, život?
Psychoterapeutka Sofia Zetterlundová léčí dva klienty s příznaky mnohočetné poruchy osobnosti, dětského vojáka ze Sierry Leone a ženu s hlubokými traumaty z minulosti. Nikdo jim nenaslouchá. Kromě Sofie… Komisařka Jeanette Kihlbergová vyšetřuje případ mrtvého chlapce, jehož tělo nese známky mučení. Nikdo ho nepostrádá. Kromě Jeanette... Temný severský psychothriller jen pro silné povahy.


V poslední době se doslova roztrhl pytel s nejrůznějšími psycho-thillery, které nejrůznějšími způsoby lákají svoje potencionální čtenáře. Série Vraní dívka je bez pochyb jedním z těch kousků, co zaujme už jen svojí obálkou - a za tím si jednoduše stojím.
Vraní dívku i Hladový oheň jsem četla v krátkém časovém sledu hned po sobě a vzhledem k tomu, že už mám obě knihy přečtené a nedávno nám vyšel třetí díl, jsem se rozhodla jednoduše recenzi spojit v jedno. Nemusíte se obávat spoilerů, tohle je jednoznačně non-spoiler recenze :-)

Původně mě Vraní dívka zlákala už svojí obálkou a poměrně temným úryvkem, který jsem četla na internetu. Na první čtení mě ale nijak neoslovila - v záchvatu zoufalství jsem ji odložila s myšlenkou, že červený pásek ''jen pro silné povahy'' je pěkně zbytečný a přehnaný. Částečně si za tím pořád stojím... ale ono to tak doopravdy úplně není. Autoři zde vytvořili neskutečně temný a velice silný příběh tvořený několika dějovými liniemi, kdy si každá postava jednoduše vychutnává to své. Korunkou v tomhle psychologickém díle je pak samotná postava Vraní dívky - kdy už si opravdu coby milovnice ponurého, temného a možná až nechutného říkám, že to doopravdy není kniha pro každého. Je to ale pěkný kousek, který vybočuje z řady nejen svojí relativní nesourodostí, velkým prostorem pro fantazii a přemýšlení, ale také opravdová ukázka pořádné dávky thilleru, jakou od podobné knihy jednoduše očekáváte, když už si ji nesete domů.

V dějové linii sledujeme komisařku Jeanette, které připadá případ brutálně mučeného mrtvého chlapce, kterého není ani možné identifikovat. Nikdo se k němu nehlásí, neznají jeho jméno - jediné co vypovídá o jeho existenci je mrtvola, na kterou patologové jednoznačně nezapomenou. O to horší se situace stává, když se objevují další mrtví chlapci, kteří vykazují stejné známky mučení jako původní neznámý. Na druhé straně se setkáváme se Sofií, která pracuje coby psychoterapeutka. Pak také s Vraní dívkou. Cesty Sofie a Jeanette se střetávají díky mrtvému chlapci, zatímco Vraní dívka zůstává schovaná pod rouškou tmy. Jaká je ale její část příběhu? Kdo je Vraní dívka? Kdo ubližuje chlapcům? Autoři Jerker Eriksson a H. Axlander Sundquist (společně pod pseudonymem Erik Axl Sund) vytvořili dokonalou ukázku temného zákoutí lidského života i duše, které je lepší nechat ukryté.

Styl psaní autorů není ani rušivý, ani nijak výrazný, přesto ale kniha působí velice čtivě - já sama jsem při druhém čtení už hltala každé slovo. Moje první setkání s Vraní dívkou tedy sice nebylo zrovna slavné, ale o to lepší bylo moje druhé čtení - a můžu slavnostně přísahat, že to byla skutečně pecka. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by vyvolala relativně dost otázek a dokázala je tak perfektně zodpovědět dřív, než se nad tím člověk začne vztekat. Samotné odhalení identity Vraní dívky bylo o to lepší, stejně jako závěry obou knih.

Stejně tak tomu je u postav a samotného děje. Ze začátku jsem se dost obávala právě postav - ty mě nijak neutáhly, když jsem četla, ale autoři mají všechno skutečně perfektně promyšlené, proto ani tady nevzniká nepříjemná mezera. Co postava, to malý střípek do veliké skládačky - a já nemůžu dělat nic jiného, než to ocenit. Jsem si jistá, že si čtenář najde cestu k alespoň jedné z postav, stejně jako děj neurazí. Spíš uchvátí, řekla bych. Začátek je v obou knihách sice pozvolnější, ale je to jen rozjezd. Jakmile se děj plně rozvine vtáhne čtenáře do víru nejrůznějších událostí, které jsou temné, někdy bolestivé... a hlavně krutě reálné. Obě knihy ukazují temnou stranu naší mysli i našich životů, kdy ne všechno je tak růžové, jak si to člověk vymaluje. A o tom by mohly postavy těchto knih doopravdy vyprávět.

Vraní dívku a Hladový oheň bych tak doporučila čtenářům, co vyhledávají ostrý a neotřelý příběh, který je pěkně zaobalený v psychothiller-obalu, kde si nikdo s ničím nebere servítky. Pokud ve vás červený proužek s nápisem jen pro silné povahy vyvolává pochybnosti, jestli je to kniha pro vás - zkuste se podívat na úryvek, mohli byste totiž přijít o skutečně dobrý kousek.





0 komentářů:

Okomentovat