úterý 31. ledna 2017

Recenze | Dopisy na konec světa - Ava Dellaira

Jedna mladá dívka. Jedna velká ztráta. Jeden prostý úkol. Mnoho dopisů. Tak by se dala popsat kniha od Avy Dellaira - Dopisy na konec světa.

„Nechte si zlomit srdce dojemným debutem mladé americké autorky.“

Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!


Série: -
Počet stran: 272
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
Laurel přišla o svojí sestru, nedokáže se s její smrtí úplně vyrovnat. Přestože to všichni v okolí vědí, stejně jako ostatní dostane na hodině literatury zajímavý úkol - napsat dopis někomu, kdo už není mezi živými. Zpočátku se to zdá zvláštní a trošku nepřijatelné, ale Laurel úkol splní. Psaní dopisů mrtvým lidem se pro ni stává jakousi terapií - protože ví, že některé věci by jen tak říct nemohla. Ne někomu, kdo je živý. Třebaže dokončený úkol nikdy neodevzdá, pokračuje v psaní dál, píše dopisy všem různým mrtvým lidem od Kurta Cobaina po Rivera Phoenixe. 

Od začátku jsem měla příšerný problém se začíst - a to mi přišlo opravdu zvláštní. Dopisy na konec světa mají opravdu zajímavý námět a já byla upřímně opravdu zvědavá, s čím autorka dál přijde a jak psaní dopisů pojme. Víceméně jsem se dočkala zklamání.

Laurel je taková opravdu nevýrazná postava. Nedokázala jsem se s ní příliš sžít a neměla jsem ji ráda. Působila dojmem typické náctileté dívky, která neví, jak se vypořádat se svými potížemi - a to moc dobře znám, ale když se podobná tématika a i podobná postava omílá pořád dokolečka, člověka to začne nudit. O to víc jsem byla zklamaná, protože ze sebe Laurel moc nevydala, ačkoliv mohla.

To se dost odráželo i na dopisech jako takových - nemůžu vyloženě říct, že by byly nějak zajímavé. Víc než dopisy působily jako deník, což je svým způsobem pochopitelné, ale ne úplně záživné. Autorka nakousla opravdu dobrý nápad, ale celá ta věc s dopisy působí opravdu extrémně nedotaženě. Na mě to působilo dojmem, že je to jen ozvláštnění děje, který je sám o sobě o ničem - a nemá co nabídnout. Všechno se rozjíždělo extrémně pomalu a ať jsem se snažila jakkoliv, do čtení jsem se opravdu musela nutit. 

Čím mě autorka ale velice mile překvapila, jsou ostatní postavy. Vedle Laurel v příběhu figuruje její rodina a kamarádky, z níž byla valná většina moc zajímavá. Dokonce bych si troufla říct, že vztahy mezi vedlejšími postavami a vedlejší postavy jako takové... Byly jednoduše lépe promyšlené a sympatičtější, než hlavní hrdinka jako taková. K tomu musím dodat fakt, že to příběh opravdu obohatilo: ať už to byly problémy, rozhovory anebo postavy samotné. V tomhle ohledu jsem byla velice mile překvapená, třebaže už jsem od téhle knížky už nic moc neočekávala.

Hlavní boom se odehrává až na samotném konci, na který - řekla bych - se přeci jen vyplatilo počkat. Dopisy na konec světa disponují zajímavým příběhem, ten ale po většinu knihy běží jakoby na pozadí, kde se dá těžko zachytit. Víceméně je to průměrná, velice odpočinková kniha o životě i trápení - ale i krásných chvílích, které člověk může zažít. Pokud člověk tedy nemá veliká očekávání, mohou Dopisy na konec světa být příjemným oddychovým čtením, srdce vám ale zřejmě nezlomí.



0 komentářů:

Okomentovat