pondělí 6. února 2017

Recenze | Pekelné stroje 3: Mechanická princezna - Cassandra Clare

Cassandra Clare si získala spoustu čtenářů svojí sérií Nástroje smrti, která slavila opravdu veliký úspěch. Z tohoto světa je i trilogie Pekelné stroje, která se odehrává ještě před událostmi z Nástrojů. Upozornění: Mechanická princezna je třetí a závěrečný díl ze série Pekelné stroje, takže pokud jste ještě předchozí nečetli, mohli byste si něco při čtení vyspoilerovat.


Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!

Série: Pekelné stroje (3)
Počet stran: 432
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016

Hodně dlouho jsem přemýšlela, jak tuhle recenzi začít. Obvykle na začátku nějak naťuknu děj, ale v tomhle případě je to nesmírně těžké. Jsem zahlcená emocemi a za každou cenu se chci vyhnout spoilerům, které by se snadno mohly objevit. Proto to shrnu tak snadno, jak to jenom jde:
Lovce stínů z Londýnského institutu i jejich přátele čeká závěrečný boj proti Magistrovi a jeho pekelné armádě automatů, kteří jsou ještě silnější, než kdy předtím. Magistr ale není jediný, kdo se stává jejich nepřítelem... Mechanická princezna uzavírá kruh magické série z prostředí světa lovců stínů a zodpovídá doposud nevysvětlené otázky. 

První dva díly byly opravdu moc dobré. Čtení jsem si vážně užívala a rozhodně nelituju, že jsem do téhle série šla. Cassandra Clare se v mém případě skutečně osvědčila a s radostí se pustím i do zbytku jejích knih, protože je velice snadné jejímu světu a postavám propadnout. Co se Mechanické princezny týče... Vlastně těžko hledám slova. Mnohem snazší by bylo, kdybyste mohli nahlédnout dovnitř mojí hlavy a okusit moje pocity. Bylo to prostě perfektní. 

Už od začátku je vidět, že má tahle série potenciál. Přiznávám se, že jsem se konce trošičku obávala... Svým způsobem jsem prostě nechtěla, aby to skončilo. To se mi skutečně nestává často, v poslední době se sériím (a trilogiím obecně) snažím co nejvíce vyhýbat, ale... Tohle je skutečně jiné. Autorka svůj svět dovedla do nesmírných detailů a Mechanická princezna je takovou sladkou třešničkou na dortu, která celou sérii uzavírá. Moje obavy z konce byly pochopitelně zbytečné - ale i tak jsem spotřebovala pár kapesníčků, protože mě Cassandra chvílemi opravdu dostávala. 

Děj je skvěle promyšlený a věci, které z předchozích dílů nebyly zodpovězené, do sebe perfektně zapadají. Dozvídáme se, jak je to s Tessiným původem, o co vlastně Magistrovi jde a jak toho míní dosáhnout... Stejně jako rozřešení milostného trojúhelníku, za jehož provedení musím také dát palec nahoru. Pořád si stojím sice za svým - a to, že je to zbytečné a otravné - ale Cassandře se ho povedlo rozvést natolik, že mi nevadil. A to je opravdu co říct! Na milostné trojúhelníky se dnes dá narazit téměř kdekoliv, člověku to začne velice snadno lézt krkem. 

Asi nejvíc jsem byla nadšená z celkového posunu a vývoje, což jsem zmiňovala už v recenzi na předchozí díl, ale musím to říct znovu - stálo to za to. Jak děj, tak postavy se v průběhu série mění a svým způsobem dospívají. Mnozí z nich se mění v opravdu obdivuhodném stylu. To mi ve spoustě knih chybí, což v mých očích dělá Mechanickou princeznu ještě atraktivnější.
Přidejme k tomu navíc korunku v podobě skvěle promyšleného světa lovců stínů a autorčin velice čtivý styl psaní a máme recept na úspěch. A že tahle kniha opravdu zabodovala! Jednoznačně ji mohu přiřadit ke svým nejoblíbenějším, nemám co vytknout.





1 komentář:

  1. Tuhle sérii mám ráda, možná i víc než Nástroje smrti. A taky se těším na novou sérii ze světa lovců stínů :-)

    OdpovědětVymazat