On my wishlist #11

Jedná se o týdenní projekt s cílem každou sobotu zveřejnit článek s několika knihami,

které leží na vašem knižním wishlistu. Projekt je od Book Chick City.

Uběhl další týden a nejsme jen o něco blíž k Vánocům (dobrá zpráva pro ty z vás, co se na Vánoce těší, já osobně se na ně netěším, i když... Doctor Sleep a Full Dark, No Stars... jo, asi se taky těším, ale jen trošičku) ale hlavně tu máme znovu caturday (sobotu) a s ní samozřejmě On my wishlist. Mimo to už se nepohřešuje můj foťák a mám co nafotit na článek Co nového v knihovničce, takže i na ten teď o víkendu dojde. A také i na meme Hudba mého srdce, ale to už příliš odbíhám od tématu, takže zpět k On my wishlist.

Silo

V silu pod zemí, zamořenou jedy, se ukrývají lidé: naučili se tu žít, milovat se i umírat. Jednou za čas je někdo z nich vyslán na povrch čistit senzory. Ví, že se nikdy nevrátí. Ví, že jde na smrt... Po letech udržování křehké rovnováhy se však systém octne před zhroucením. Hluboko ve spodních patrech, ovládaných lidmi z mechanického úseku, se vzedme vlna odporu proti takřka všemocnému IT oddělení. Mají naději na úspěch? Odkryjí děsivá tajemství přísně střežených serverů? A chtějí je vůbec znát?

Silo je jedinečný postapokalyptický sci-fi thriller, který lze číst jako varování i jako věštbu.

I proto se setkal s nebývalým celosvětovým čtenářským zájmem a ohlasem.

Dnes tu pro vás jako první knihu mám Silo, což je kniha, která mě tak trošku zaujala už když vyšla a mám ji na čtečce jako eknihu, ale poté, co jsem kousek přečetla jsem si řekla, že by možná nebylo špatné ji mít v normální podobě. Přeci jenom nejsem bůh ví jak moc nadšená, když jde o eknihy, ale pořád zastávám názor, že je to moc dobrá a šikovná věc. Stále nám tu ale straší fakt, že klasickým knihám prostě neodolám, protože mě baví otáčení listů...

Rohy (Horns)

Před rokem přišel Iggy Perrish o jediného člověka, kterého skutečně miloval. Ráno po prvním výročí té strašné události se probouzí s kocovinou - a s rohy na čele. Stal se z něj konečně děsivý ďábel, za kterého už ho stejně mnozí mají? Iggy záhy zjišťuje, že k rohům dostal návdavkem i schopnosti, s jejichž pomocí dokáže odhalit zlo, jež ho připravilo o jeho lásku. Hranice mezi andělem a ďáblem je však nebezpečně tenká a nejkrutější pravda se skrývá tam, kde by ji nikdo nehledal.

Joe Hill po úspěšném debutu Černá krabice opět napsal knihu, která se čte jedním dechem. Příběh o lásce, pomstě a temných stránkách lidské duše se vine jako cesta krajinou plnou překvapení a nečekaných zvratů, z nichž největší čeká na konci. Abychom pochopili přítomnost, musíme se někdy vrátit hluboko do minulosti...

Další tu mám tak trošičku rohatou knížečku - Horns - nebo chcete-li, Rohy. Záměrně jsem použila anglickou obálku, protože se mi česká ani moc nelíbí a hlavně - nikde jsem jí nemohla najít ve slušné kvalitě. Rohy jsem si už jednou objednávala z Buxu, ale milý Bux se ani neobtěžoval oznámit, že titul už DÁVNO NEMAJÍ SKLADEM a tak mi zbrzdili objednávku a ještě mi jí nakonec poslali bez Rohů, takže jsem byla šíleně zklamaná a navíc ještě naštvaná, že se to neobtěžovali dát vědět dřív. No jo, co s tím ale nadělám? Nic. Takže po téhle knížce dál toužím. Mimochodem, jen tak pro zajímavost, Joe Hill je synem Stephena Kinga a došlo už i na filmovou adaptaci, kde v hlavní roli září Daniel Radcliffe.

Ta druhá zapisovatelka

Rose Bakerová pečetí lidské osudy - stisknutím několika kláves psacího stroje může poslat člověka třeba na doživotí do vězení. V pozici stenotypistky na policejní stanici v New York City je Rose něco jako velekněžka. Přiznání jsou jejím denním chlebem. Jenže se píše rok 1923, a tak přestože musí běžně vyslechnout i ty nejdrastičtější detaily přestřelek, rvaček na nože a vražd, sotva vyjde z výslechové místnosti, je zase jen příslušnicí slabšího pohlaví, která se hodí nanejvýš na zakládání spisů a vaření kávy.

Venku přitom naplno propuká nová éra a není divu, že se v prostředí New Yorku cítí Rose zmatená. Pryč jsou viktoriánské představy o tom, co je přijatelné. Ženy všude kolem ní si nechávají stříhat vlasy nakrátko, kouří, chodí do barů. Jenže prudérní Rose uvízla kdesi v blednoucím světle dob dávno minulých, a tak hledá zkušeného průvodce životem, který jí v dětství scházel. Když na stanici mezi stenotypistky nastoupí nová dívka, oslnivá Odalie, Rose navzdory svým předsevzetím podlehne jejímu kouzlu. Jak obě ženy proplouvají mezi blyštivým podsvětím náleven po nocích a prací na stanici ve dne, nechává se Rose stále hlouběji vtahovat do Odaliina světa vysokých sázek. A její fascinace Odalií se záhy promění v posedlost, ze které se možná už nikdy nevzpamatuje.

Černá komedie z pulzujícího New Yorku dvacátých let, kdy

s měnící se rolí ženy v moderním světě přicházejí nové, dosud neznámé a vzrušující výzvy.

A poslední tu mám knihu Ta druhá zapisovatelka, na kterou jsem narazila díky Rodaw (blog Knihánkov, jen pro případ, že by toto jméno bylo někomu neznámé) a jednoduše mě zaujala. Přiznávám, že to není úplně můj styl, ale v poslední době jsem s knihami a čtením otočila o dost stupňů jinam, takže... proč by ne?