Týdenní projekt s cílem každou sobotu zveřejnit článek s několika knihami,
které leží na vašem knižním wishlistu. Projekt je od Book Chick City.
Moře klidu (Katja Millay)
Osamělý kluk. Citově křehká holka. A zázračná síla druhých šancí.
Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý. Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.
Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.
Podle anotace Moře klidu zní jako typická YA kniha založená na jednom hodně ohraném klišé. Pravdou je, že mě se líbila. Hodně líbila. Je to už nějaká doba, co jsem ji četla jako eknihu - a jak jsem si na ni teď nedávno vzpomněla, ráda bych si ji přečetla znovu. Je to jeden z případů, kdy mě příběh opravdu chytne a baví mě, třeba že je to opravdu masivní klišé. Navíc je Nastya dost symaptická postava, jej!
Fangirl (Rainbow Rowell)
Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách - nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet. Co ale Cath zbývá, než zachovat klid a nedat se?
Fangirl. To slovo na mě působí jako cukr, protože jsem taky fangirl. Je to doslova potěšující okolnost, ale to rozhodně není důvod, proč po téhle knížce toužím. Jednoduše mě zaujala. S Rainbow Rowell jsem se poprvé setkala díky knize Eleanor a Park, která mě na první čtení příliš nechytla, na druhý pokus už to bylo lepší... a Fangirl vypadá dost dobře. Jako takové nenáročné čtení, perfektní oddechovka. Klidně bych si ji pořídila i v angličtině, ale prozatím upřednostňuju české vydání - konec konců se můj Yoli sloupek z knih ještě může trošičku rozrůst... protože jsem knižní fangirl.
Anna krví oděná (Kendare Blake)
Cas Lowood zdědil vzácné poslání: zabíjí mrtvé. Před ním to dělal jeho otec, dokud nebyl hrůzně zavražděn duchem, kterého měl zabít. Vyzbrojen otcovým tajemným a smrtícím athame, Cas cestuje po zemi se svou čarodějnickou matkou a kocourem, který větří duchy. Společně se vydávají po stopách legend a místního folklóru a snaží se držet krok s mrtvými zabijáky. Otravné věci jako budoucnost neřeší a přátele si drží od těla.
Když přijedou do nového města, aby našli ducha, jemuž místní říkají Anna krví oděná, nečeká Cas nic než obvyklou rutinu: nastěhovat se, vypátrat a zabít. Místo toho ale najde běsnící prokletou dívku, přízrak, s jakým se dosud nesetkal. Stále nosí šaty, které měla na sobě v den své brutální vraždy roku 1958. Tehdy byly bílé, ale teď jsou rudě potřísněné a kape z nich krev. Od své smrti Anna zabíjí každého, kdo se opováží vstoupit do jejího opuštěného viktoriánského domu, kterému kdysi říkala domov. Avšak z nějakého důvodu Casův život ušetří.
Annu krví oděnou už jsem také četla, taktéž před nějakou dobou. Ten příběh mě celkem chytl, hrozně se mi líbí ten nápad s Annou samotnou, Case jako takového a to zabíjení mrtvých je na mě už celkem velké klišé. Celkově vzato je to ale dobrá kniha. Taková skoro i originální, jen postava Case mi přijde povahově trošku... ohraná. Docela ráda bych si přečetla i druhý díl, protože tahle kniha skutečně není špatná, ale na to bych nejdřív potřebovala re-reading prvního... pff, čtenářské komplikace. Jednoduše řečeno Annu krví oděnou potřebuju. Už jen kvůli té obálce, ach!
0 komentářů:
Okomentovat