neděle 5. června 2016

Recenze | Příliš mnoho Kateřin - John Green


Colin se narodil jako zázračné dítě. Od malička se od něj automaticky očekává víc, než od kohokoliv jiného, ale on sám si moc dobře uvědomuje, že být narozený jako zázračné dítě neznamená, že z vás vyroste naprostý génius. Celý život se tak snaží zanechat ve světě nějakou stopu, aby se ze zázračného dítěte stal opravdovým NĚKÝM. Krom téhle svojí touhy ale řeší nemalé problémy na poli romantických vztahů - rozešla se s ním již devatenáctá Kateřina. Colina nezajímá kdejaká dívka. Jediné dívky, co stojí za jeho pozornost, jsou totiž Kateřiny. Jen a pouze dívky s takovým jménem, vliv Shakespeara v sobě totiž nezapře.


Colin po rozchodu s Kateřinou XIX. vyráží společně se svým arabským kamarádem Hassanem na zdánlivě bezcílnou cestu, která je společně zavede do vesničky jménem Gutshot, která se pyšní hrobem rakousko-uherského arcivévody, což je ostatně důvod, proč se v takové díře s Hassanem zastavili. Shodou okolností ale v Gutshotu ještě pobudou a seznamují se s dívkou jménem Lindsey, která oběma nejen ukáže slíbený hrob arcivévody, ale také Colinovi značně pomůže s jeho bloumáním nad otázkou Kateřin...

John Green už udělal svou díru do světa knihou Hvězdy nám nepřály, díky které mě na Příliš mnoho Kateřin nalákal. Svým originálním stylem psaní, skvělými myšlenkami a silně specifickým humorem si dokázal získat celé zástupy čtenářů. Jeho kniha Příliš mnoho Kateřin z typicky-Greenovského zástupu příliš nevystupuje.
První věc, jaká mě na téhle knize zaujala, je styl psaní. Na chvíli mě to vykolejilo, ale od Greena jsem už četla Hvězdy nám nepřály i Hledání Aljašky, takže to pro mě nemělo být takové překvapení. Na druhou stranu specifický styl psaní dokonale podtrhuje hlavního hrdinu, což se mi moc líbilo. Dokonce to podporovalo přirozenou čtivost, což je pro čtenáře dost důležité - a tak není divu, že tím autor potěší.
Poněkud nemilým překvapením pro mě byly postavy. U Colina jsem si doslova libovala díky originalitě jeho charakteru i zábavnosti, sympatie ve mně rozhodně nepopřel. Na druhou stranu mě ale velice zklamal fakt, že se tu objevují postavy jako přes kopírák. Netuším jak je to možné, ale jak postava Hassana, tak postava Lindsey jsou jako vystřižené z Greenových předchozích knih. Než jsem Příliš mnoho Kateřin začala číst, krátce před tím jsem dočetla právě jednu z nich - Hledání Aljašky. A postavy jsou téměř identické, což mě opravdu velice zklamalo. Zrovna u takového autora bych nečekala, že bude opakovat postavy ve třech různých knihách, proto se teď částečně obávám pustit do některého z jeho dalších kousků. Takové zklamání bylo opravdu velice nemilým překvapením.
Děj není nikterak komplikovaný, ale ani promyšlený - každopádně ale neurazí, ačkoliv je nepopsatelně průhledný. Samotný konec se při troše přemýšlení a pozornosti dá odhadnout už od chvíle, kdy se Colin s Hassanem objevují ve zmiňovaném Gutshotu, což vypovídá o tom, že se autor přeci jen ve svých následujících knihách posunul dopředu, třebaže tomu tak v záležitosti postav není.

Dle mého názoru je opravdu škoda, že u nás knihy od Johna Greena nevycházely přesně tak, jak šly po sobě. Potom by bylo riziko čtenářského zklamání z jeho knih možná i menší, bereme-li v potaz fakt, že se po přečtení Hvězdy nám nepřály u některých čtenářů pohybují očekávání v celkem slušných výšinách. Příliš mnoho Kateřin určitě neurazí, je to kniha plná skvěle zábavných chvilek, u kterých se čtenář jistě zasměje, ale průhlednost děje a neoriginální (lépe řečeno již známé postavy z jiných Greenových knih, jen s jinými jmény) kvalitu celé knihy jednoznačně kazí. Ale i přes tyto chyby Příliš mnoho Kateřin hodnotím jako dobrou oddychovou knihu, pokud nemáte příliš veliká očekávání. 



Recenze psána pro web Databáze knih



0 komentářů:

Okomentovat