Zobrazují se příspěvky se štítkemPsychika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPsychika. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 31. ledna 2017

Recenze | Dopisy na konec světa - Ava Dellaira

Jedna mladá dívka. Jedna velká ztráta. Jeden prostý úkol. Mnoho dopisů. Tak by se dala popsat kniha od Avy Dellaira - Dopisy na konec světa.

„Nechte si zlomit srdce dojemným debutem mladé americké autorky.“

Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí recenzního výtisku!


Série: -
Počet stran: 272
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2015
Laurel přišla o svojí sestru, nedokáže se s její smrtí úplně vyrovnat. Přestože to všichni v okolí vědí, stejně jako ostatní dostane na hodině literatury zajímavý úkol - napsat dopis někomu, kdo už není mezi živými. Zpočátku se to zdá zvláštní a trošku nepřijatelné, ale Laurel úkol splní. Psaní dopisů mrtvým lidem se pro ni stává jakousi terapií - protože ví, že některé věci by jen tak říct nemohla. Ne někomu, kdo je živý. Třebaže dokončený úkol nikdy neodevzdá, pokračuje v psaní dál, píše dopisy všem různým mrtvým lidem od Kurta Cobaina po Rivera Phoenixe. 

Od začátku jsem měla příšerný problém se začíst - a to mi přišlo opravdu zvláštní. Dopisy na konec světa mají opravdu zajímavý námět a já byla upřímně opravdu zvědavá, s čím autorka dál přijde a jak psaní dopisů pojme. Víceméně jsem se dočkala zklamání.

Laurel je taková opravdu nevýrazná postava. Nedokázala jsem se s ní příliš sžít a neměla jsem ji ráda. Působila dojmem typické náctileté dívky, která neví, jak se vypořádat se svými potížemi - a to moc dobře znám, ale když se podobná tématika a i podobná postava omílá pořád dokolečka, člověka to začne nudit. O to víc jsem byla zklamaná, protože ze sebe Laurel moc nevydala, ačkoliv mohla.

To se dost odráželo i na dopisech jako takových - nemůžu vyloženě říct, že by byly nějak zajímavé. Víc než dopisy působily jako deník, což je svým způsobem pochopitelné, ale ne úplně záživné. Autorka nakousla opravdu dobrý nápad, ale celá ta věc s dopisy působí opravdu extrémně nedotaženě. Na mě to působilo dojmem, že je to jen ozvláštnění děje, který je sám o sobě o ničem - a nemá co nabídnout. Všechno se rozjíždělo extrémně pomalu a ať jsem se snažila jakkoliv, do čtení jsem se opravdu musela nutit. 

Čím mě autorka ale velice mile překvapila, jsou ostatní postavy. Vedle Laurel v příběhu figuruje její rodina a kamarádky, z níž byla valná většina moc zajímavá. Dokonce bych si troufla říct, že vztahy mezi vedlejšími postavami a vedlejší postavy jako takové... Byly jednoduše lépe promyšlené a sympatičtější, než hlavní hrdinka jako taková. K tomu musím dodat fakt, že to příběh opravdu obohatilo: ať už to byly problémy, rozhovory anebo postavy samotné. V tomhle ohledu jsem byla velice mile překvapená, třebaže už jsem od téhle knížky už nic moc neočekávala.

Hlavní boom se odehrává až na samotném konci, na který - řekla bych - se přeci jen vyplatilo počkat. Dopisy na konec světa disponují zajímavým příběhem, ten ale po většinu knihy běží jakoby na pozadí, kde se dá těžko zachytit. Víceméně je to průměrná, velice odpočinková kniha o životě i trápení - ale i krásných chvílích, které člověk může zažít. Pokud člověk tedy nemá veliká očekávání, mohou Dopisy na konec světa být příjemným oddychovým čtením, srdce vám ale zřejmě nezlomí.

pondělí 30. ledna 2017

Recenze | Mluv - Laurie Halse Anderson

Jsou témata, o kterých se příliš nemluví. A pokud mluví, tak velice těžko. Někdy se zase nemluví vůbec, občas je to jednoduše snazší. Málokdy za tím ale nic není... O tom pojednává kniha Mluv od Laurie Halse Anderson.

Recenze psána pro web Databáze knih, moc děkuji za poskytnutí knihy na recenzi! (Mluv se také dočkalo filmové adaptace, která vyšla v roce 2004 s Kristen Steward v hlavní roli)


Série: -
Počet stran: 200
Vazba: Paperback
Nakladatelství: Yoli
Rok vydání: 2016

Se začátkem nového školního roku, kdy Melinda přechází na střední, přichází nespočet nepříjemností. Nikdo se s ní nechce bavit, protože minulý rok na jednom z večírků zavolala policii a uvedla tím nejednoho člověka do maléru... Nikoho ale vůbec nezajímá, proč to vlastně udělala. Jaký k tomu měla důvod, co se stalo. A Melinda o tom sama mluvit nedokáže, i kdyby chtěla. A po určité době přestane mluvit úplně...

Když jsem se do téhle knihy pouštěla, měla jsem poměrně velká očekávání. Věděla jsem, do čeho jdu a o čem to je - víceméně jsem si byla jistá, že se mi to bude líbit. Rovnou můžu i říct, že jsem se v tom rozhodně nespletla! Mluv je úžasná knížka a opravdu si získala moji přízeň.

Hlavní hrdinka je náctiletá dívka, která nemá lehký život. Po událostech ze zmiňovaného večírku se zlomila a pomalu uzavřela hluboko do sebe, topíc se v neštěstí. Ostatní to ale nevidí - vidí jenom to, že je divná a pokazila jim večírek. To dokonale ukazuje to, jak dokáží lidé být slepí, ať už se jich věci týkají... anebo taky ne. Kolikrát to bývají i vlastní přátelé, co se k člověku otočí zády: a přesně to je případ Melindy.
Na rozdíl od jiných hrdinek z tématicky podobných knih si Melinda udržuje dobrý přístup - k tomu jí hodně dopomůže jejich učitel výtvarné výchovy. Svoboda projevu ve výtvarném světě Melindě dodává určitou naději a dávku pozitivity. Je to způsob, jak ze sebe dostat to, co ji trápí. Třebaže to nemůže říct. Nemá komu. 

Osobně jsem se velice rychle začetla, autorka má opravdu čtivý styl psaní a ačkoliv by někdo mohl namítnout, že je děj poněkud pomalejší - já s tím rozhodně problém neměla. Čtení jsem si užívala už od začátku, protože toho Mluv nabízí skutečně hodně: realistickou hlavní hrdinku, která i přes svoje trable dokáže pobavit, velice čtivý styl psaní a hluboký příběh, který si opravdu dost pohrál s mými city. Je to jeden z opravdu skvělých příkladů toho, jak dokáže nějaká událost zamávat se životem - a jaké to může mít důsledky. Co se může stát. A že se to může stát komukoliv. 

Mluv je hluboký příběh z prostředí střední školy, který bych opravdu doporučila přečíst každému. Všechny emoce a situace jsou opravdu realisticky, ale zároveň tak, že člověk neztrácí naději. Autorka čtenáři ukazuje jak pády, tak vzestupy - a svým příběhem poodhaluje to, o čem se příliš nemluví. 



neděle 17. ledna 2016

Recenze: Terapie láskou

    Terapie láskou | Matthew Quick                                     
Počet stran: 271
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub
Série a díl v sérii: -
Goodreads hodnocení: 4,01
Anotace: Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?