Knižní deník | Bílá jako sníh, rudá jako krev v gifech: Bea-UCH!

Tuto knihu jsem nikde moc neviděla, ani v roce, kdy vyšla. Nikdy jsem se o ní ani nezajímala - do doby, než jsem navštívila levné knihy a tam ji uviděla v akci za 20 Kč. Říkám si - tak zatraceně, novější knížka od Joty, ucházející vzhled a prakticky za kačku? Beru! Ale to jsem nečekala, co bude následovat.

Čtěte na vlastní nebezpečí, pokusím se nespoilerovat, ale... jeden nikdy neví.

Jak vše začalo? Zaplatila jsem, na zápěstí se mi houpala naditá taška knih, mimo jiné mezi nimi byla i kniha Bílá jako sníh, rudá jako krev. Otřesně. Dlouhý. Název. Ugh. Nicméně, nosit ji celý den bylo blaho, v MHD jsem do ní lehce nakouknula, ale nenašla jsem nic, co by mě zaujalo na první pohled, proto jsem se k té knize dostala až jako k poslední ze všech čtyř knih, které jsem si odnesla. A teď, po více než dvou týdnech jsme tu. Jdeme na to!

Začátek čtení. Okay, okay, podle informací (především z Goodreads) je kniha přirovnávaná ke knize Hvězdy nám nepřály. To musí být solidní čtení, pomyslela jsem si. A zvědavost nabírala na obrátkách, dokud jsem knihu nezačala číst. Až tehdy mi došlo, jak moc jsem naletěla. *chcíp*

Rudá, bílá. "Bílá je nic, nekonečné ticho, vlastně to není ani barva. Nesnáším jí." To jsou zhruba sepsané myšlenky hlavního hrdiny už v proroku. Ale rudou miluje, protože přesně takovou barvu mají vlasy jeho platonické lásky, do které je závislý  fanaticky zamilovaný. A že to začíná nabývat na obrátkách už v prologu.

Beat-fuj. Moje pocity k nejhlavnější postavě celé knihy. Ono upřímně se nejde ani moc divit. Její jméno je v knize zmiňováno tolikrát, že na něj mám téměř vypěstovanou averzi a zatmívá se mi před očima, kdykoliv ho vidím na dalším řádku. Proč. Proč. Proč to autor napsal takhle. Skutečně, tohle NENÍ MOŽNÉ.

Stalker za 3, 2, 1... Leo je snad ta nejhloupější mužská postava, kterou jsem kdy viděla. Jakože celkově, jedno jestli ve filmech, seriálech, knihách. Veškeré jeho myšlenky se točí okolo: Beatrice, Beatrice, Beatrice, Beatrice, fotbalu a Beatrice. Ve všem ji vidí. V každém rajčeti, kečupu, louži krve na zemi, červené pastelce... Nerada to říkám, ale moje osobní představa lásky je rozhodně jiná. Tohle mi přijde jako zvrácený způsob obdivu, ideálu a částečně i stalkerství poté, co se čtenář dozví, jak získal Leo její telefonní číslo.

Konečně - volnost! Po zhruba 100 stranách jsem knihu vzdala. Nedala se číst, nebavila mě a po tolika úžasných knižních příbězích mě zklamala. Jistě, jsem jenom ráda, že jsem za ní nevyhodila žádný větší obnos peněz, ale i přesto - od něčeho, co je srovnáno s Hvězdami by jeden čekal alespoň nějakou úroveň. Nedoporučuji.

Zase příště!

Zdroj 1 | Zdroj 2 | Zdroj 3 | Zdroj 4 | Zdroj 5 | Zdroj 6 

Pokračovat v čtení

Knižní deník | Skleněný trůn v gifech: Korunní princ, KORUNNÍ PRINC!

Po knize Skleněný trůn jsem toužila už dlouho. Ale vždycky mi do jejího přečtení něco vlezlo - nedostatek času, peněz, jiná rozečtená kniha... Když tu náhle jsem konečně před dvěma dny dostala to, co jsem celou dobu chtěla - volnou ruku nad výběrem knihy. A tak jsem víc než ochotně začala číst právě tuto.

Čtěte na vlastní nebezpečí, pokusím se nespoilerovat, ale... jeden nikdy neví.

Jak vše začalo?  Knih, které jsem nepřečetla je už doma příliš málo. Některé bych musela přečíst aniž bych si pamatovala první díl, některé se mi vůbec nelíbí, některé se hodí jen na určité chvíle a některé tu mám jen... Proč vlastně? A tak jsem konečně vzala svůj osud do rukou a získala Skleněný trůn. Jde se číst!

V posteli. Hmmm. Ta obálka. Zajímavé. Následuje pečlivé prozkoumávání obálky, písma a vzhledu. Nádherná kniha, skutečně. Jediná škoda, že je to paperback. Ale jinak...

Začátek knihy. Cel- waaaait. Co. To Je. Za. Jméno? Jak se to vyslovuje? Napodobuje výslovnost až tak, že to zní jako "cerálie". Nope. To asi nebude úplně správné.

A dostáváme se k nejlepší části knihy. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ. Korunní princ...

Celeana, Dorian a Chaol - vrah, princ a kapitán stráží. No není tohle roztomilá skupinka? O to víc, když je Dorian prakticky její zaměstnavatel a Chaol nadřízený. No, jsem zvědavá, jak se to mezi nimi vyvrbí.

Přichází turnaj! A spolu s ním banda špinavých, odpudivých soupeřů včetně Parchanta s velkým P na začátku slova. Mimo ošklivých začátků, pádů, bolesti, hádek, tajemství, je Celeana v pořádku - zatím. Ale tajemství přibývá a není tedy divu, že děj Skleněného trůnu připomíná během chvíle talíř pořádně zamotaných špaget.

A přichází i první smrt. Nikdo netuší, co se děje, těl přibývá a konec turnaje se blíží. Celeana se pomalu a jistě dostává na kloub tomu, kdo je vrahem a vztahy mezi ní a ostatními jsou jen a jen lepší. Vážně. Tuhle knihu musíte milovat.

A stejně jako každý začátek, nastává i konec. Zanechal mě bez dechu, plně natěšenou na další díl a co víc, Skleněný trůn patří rozhodně mezi jedny z mých nejoblíbenějších knih!

Tak zase příště!

Zdroj 1 | Zdroj 2 | Zdroj 3 | Zdroj 4 | Zdroj 5 | Zdroj 6 | Zdroj 7 | Zdroj 8

Pokračovat v čtení

Knižní deník | Dvůr trnů a růží v gifech: Vílí deníky!

Arieluma! Než se vůbec pustím do psaní recenze, rozhodla jsem se pokračovat v Knižním deníku - se kterým to vypadá, že vás baví stejně moc jako moji maličkost. Dokonce jsem si na to už zřídila i sešit, ačkoliv by to spíš chtělo zapisování někam do mobilu - přečíst po sobě ty zápisky je... *kašel* nadlidský úkol, fakt. Každopádně, jdeme na to! :D

Budu se snažit vyhnout spoilerům, ale je tu možnost, že bych mohla svými poznámkami trošku třeba napovědět - anebo nepřímo prozradit - co se stalo. Čtete tedy „na vlastní nebezpečí“, ačkoliv se fakt budu snažit celý článek udržet bez spoilerů.

Na začátku jsem se modlila. Nejdřív jen za to, aby mi ta knížka vůbec přišla - poté za to, aby se mi alespoň trošku líbila. Pokušení bylo fakt silné, ale Skleněný trůn mi nakonec začal poněkud... *kašel* lézt krkem. Doufala jsem tedy, že bude Dvůr trnů a růží lepší. 

Večer (V den, kdy mi Dvůr trnů a růží přišel) jsem chtěla jít spát dřív, protože jsem ráno musela stávat bolestně brzy, ale stejně jsem do té knížky chtěla alespoň nakouknout. Nikomu to přeci neublíží, říkala jsem si. Sotva jsem přečetla pár řádků, byla jsem ohromená. Bylo to vážně čtivé a já měla co dělat, abych při tom úžasu prostě... nepokračovala v čtení. Naštěstí jsem byla silná a taky zodpovědná holka, takže jsem to asi po prvním odstavci odložila a šla spát :D

Počkat... Opravdu? Ne. Proč?! Hlavní hrdinka zabije v lese nebohého vlčka a já propadám podivně emotivní chvilce, kdy za toho vlka - jehož identita je mi naprosto neznámá, stejně jako Feyre - prostě a jednoduše truchlím. Nebýt zrovna v kavárně, asi ukápne slzička... chudáček vlček! (Zmíňka o vlkovi naštěstí není spoiler - je zahrnutá i v anotaci)

Feyre mi neskutečně připomíná Katniss. Je trošku nepříjemná a loví v lesích, aby uživila rodinu. Hmmm... Jenom má dvě neskutečně otravné sestry, které bych nejraději taky ulovila. Nechcete mi s tím někdo pomoct? Asi časem napíšu seznam nejotravnějších postav v knihách, už bych pár adeptů měla... Jdete do toho někdo se mnou? 

Feyre je uražená a protivná, zatímco si teď žije v luxusu a ještě ji obslouží Pan Dokonalý - Tamlin. Jakože... co to? Tamlin je vážně možná až přehnaně dokonalý, bez pochyb má co do sebe. A pak je tu Lucien... ten mi ukradl srdce už při prvním objevení. Ale ne, ona si ještě stěžuje. To já bych se tedy nebránila... Mrk, mrk. 

Tamlin dokonale setřel Feyre, jedna nula pro něj! Nechcete mu někdo dát sušenku? Ráda bych do té knížky nějak vlezla a udělala to sama, ale nejde to... Škoda. 

Ještě stále se nedali dohromady, ačkoliv je to k sobě táhne. Ani jakýsi záhadný rituál jim v tom nepomohl - třebaže ji tam hledal, protože porušila jeho zákaz jít ven. Ale ne. Ona je moc nedostupná a on až moc dokonalý... Dejte jim někdo po čumáku, prosím. PROSÍM.

„Vílí prasáku!“

Něco mi říká, že by Feyre mohla měla zapracovat na svých urážkách. Ačkoliv je fakt, že to alespoň vážně dobře pobavilo! :D

Objevuje se nový záporák a oba klaďasové Feyre brání. Ta ale zalže o svém jméně, třebaže onen zmíněný záporák se jí dostal do hlavy... Když se jí dostal do hlavy, jak mohl nevědět její jméno? Proč mu tedy lhala a řekla cizí jméno? Co to sakra? *Cítí ve vzduchu, že to určitě bude mít následky, moc hrála Life is Strange*

A je to tady, objevují se nepopiratelné sympatie vůči tomu, kdo určitě neuspěje... a umře, protože mu fandím. Au. Zatím moji náklonnost snad nikdo nepřežil. Předem Rhyse lituju :( 

Moment... Co? Cože? Ne! 

Feyre je jako Elena, Tamlin jak Stefan... Hm. Tohle jsou totálně Vílí deníky :D

Dobře, teď už vážně. Konec byl trošku šokující, ale taky k naštvání - v určitých věcech. Čtení jsem si rozhodně užila, jen nechápu smysl dalšího dílu. Ano, je tam určitá věc, s kterou by se dalo pokračovat... Ale co? Pořád to z mého pohledu působí víceméně jako protahování, tak snad potom nebudu zklamaná. Ačkoliv je fakt, že spousta lidí říká, že je druhý díl lepší... Hmmm. Víc zábavy nikdy neuškodí, ačkoliv bych Feyre nejradši uškrtila :D (Tamlina pak už někdy taky!)

Co vy a Dvůr trnů a růží, četli jste?

Pochlubte se když tak v komentářích ^^

Pokračovat v čtení

Knižní deník | Dcera v gifech: Princezna, dcera a husička!

Arieluma! Tenhle článek jsem toužila napsat už tak dlouho! Dobře, dobře. Možná už trošku přeháním, ale fakt jsem si to přála. Ne konkrétně tenhle, ale přesněji řečeno... tenhle typ článku. A co jsem si na vás nachystala? Reakce v průběhu čtení... Moje první oběť je Dcera od Kiery Cass. Obvykle jsem se při čtení podobných článků fakt moc dobře bavila, tak doufám, že se vám bude líbit ten můj.



Jen malé upozornění: Jakkoliv se budu snažit vyhnout spoilerům, možná se nějaké objeví... Čtěte tedy jen na vlastní „nebezpečí“ - protože vám nemůžu nepřítomnost spoilerů zaručit.

Pokračovat v čtení