Zobrazují se příspěvky se štítkemNěco jako deník. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNěco jako deník. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 23. června 2016

Narozeninové orchideje!


Přiznávám, že se mi moc nechtělo psát. Byla jsem v před-narozeninové depresi. 

Teď už vážně. Ano, byla jsem v něčem, co by se dalo označit za „před-narozeninovou depresi“ ale to se dá těžko brát vážně, když depresemi trpím normálně. Ale už je to tak, musela jsem si to přepsat i v popisku v bočním menu - moje poslední náctiny. 

Víc v celém článku, nebojte se - není suchý, jsou v něm i obrázky ♥

středa 15. června 2016

Trocha života do toho přežívání!


Arieluma! Pravděpodobně nejste z mého dočasného zmizení nějak nadšení, ani já z toho neskáču několik metrů vysoko... věřte mi. Překvapivě jsem ale měla méně času a byla jsem VENKU. Se skutečnými, naprosto živými LIDMI. A překvapivě to byla moje rodina, haha. Ne, vážně. Moc jsem si tu menší pauzičku užila a mám alespoň trošku co vyprávět ^^


čtvrtek 9. června 2016

Ryze kočičí případ 2!


EDIT: Blogger má zjevně nějaký problém, takže pořád v článku padají obrázky, snad pomůže vložení do nového článku...
Už když jsem měla poprvé jít do útulku, co u nás je, tak jsem slibovala nějaký článek. Bohužel jsem neměla fotky - a ty teď mám, díky včerejšímu focení! Jej! *Nadšeně zatleská* Takže vzhůru do čtení i s fotkami krásných kočiček! ♥


pondělí 6. června 2016

Nový blog a koště-vzdorní pavouci!


Arieluma! Vítám vás na svém novém blogu ♥

Všechno už je přestěhované, menu funguje (až na věci, co tu zatím nejsou) a všechno hotovo, konečně! Mám z toho neskutečnou radost a stálo mě to strašně moc energie, ale hodně energie mi to i dalo. Pro info a menší vykecávačku klikněte na celý článek, díky moc ^^

čtvrtek 2. června 2016

Podzimní mánie a tuna knih


(Článek ze 7. listopadu 2015) Nebudu se namáhat s vymýšlením nějaké výmluvy, protože výjimečně žádnou nepotřebuju. Ne, že bych to na vás takhle zkoušela, ale... doma je občas využívám. Každopádně - opět moje aktivita klesla, což bylo z valné většiny kvůli mému fyzickému stavu, který když už se zlepšil, tak se pos... pokazil ten psychický. Absolutně jsem ztratila chuť něco dělat, nic mě nebavilo a třebaže jsem hodně četla, ani napsat recenzi pro mě prostě nepřišlo v úvahu. Okay. Teď už se to snad konečně změnilo, znovu cítím takovou tu životní energii. A konečně se s vámi tedy podělím o to, co se dělo tak fascinujícího, když jsem znovu nic nepsala. (Ahaha... já psala. Ale Nemu, E-17 a Azreel na Wattpad. Ale i to se počítá, ne?)


Noční super-mise, botanická zahrada a kočičí azyl


Když se něco má podělat, tak se to prostě podělá. Ať už člověk chce, anebo ne. Na druhou stranu... občas se nad tím nakonec dá i mírně pousmát, protože s určitým časovým odstupem to vypadá víc jako úsměvná příhoda, než jako fatální problém. A o čem je řeč? Například o mravencích. Máte je rádi? Já tedy ne xD
Ale aby už ten začátek nepůsobil tak divně, nebudu psát jen o půlnočním souboji s mravenci, ale taky o krásném výletě do botanické zahrady v Liberci a o kočičkách ♥ Určitě je na co se těšit, z té botanické zahrady mám i spoustu fotek ^^ (Proto je budu dávat do článku průběžně, jinak by se mi tam asi nevešly) Kliknutím na obrázek se vám fotka zobrazí v plné velikosti.



Jak jsem ztratila svoje duhové moře času


„Jsem doma, mám hodně času.“

Říkávala jsem si. Haha. O tom si teď tak trošku popovídáme. *Snaží se nezubit se u toho od ucha k uchu* Asi bych měla začít popořadě - začalo to únavou a nachcípaností. Jelikož mám imunitu značně rozházenou... byla jsem tak trochu nemocná. Plus takové ty fyzické projevy mého stavu = výsledek byla moje nechuť cokoliv dělat, bolesti hlavy a škrábání v krku. A smrkání, spousta smrkání. Dokonce jsem kvůli tomu chtě nechtě musela odložit návštěvu útulku - což mě do téhle chvíle pořád mrzí - ale musela jsem. Ani teď nejsem fit, ale k tomu se dostanu později.