Společenstvo knih: Drahokamy a Květy z půdy

Už nějaký ten pátek jsem si plánovala napsat článek o knižních sériích, které mám doma, o knihách určitých autorů, co mám ráda a celkově knihách, které jsou pro mě srdcovky. Na první dva případy bych teoreticky mohla vzít známé projekty Autorské šílenství a Mé knižní série, ale abych to tolik neškatulkovala a měla celkově mnohem větší volnost v samotném psaní článků jako takových, rozhodla jsem se to celé pojmout jako trošku větší, souhrnnější rubriku. Původně jsem zvažovala možnost názvu Knižní rodinky, ale nakonec naprosto jasně vyhrálo Společenstvo knih - za pomoc s vymýšlením názvu jsem opravdu vděčná Milenne. Dnes se budu věnovat dvěma knižním sériím - konkrétně sérii Drahokamy (Kerstin Gier) a pak také sérii Květy z půdy (Virginia C. Andrews).

Šestnáctiletá Gwendolyn žije v opravdu zvláštní rodině, která je doslova opředená notnou dávkou nejrůznějších tajemství. Celou její rodinu ale zajímá pouze její sestřenice Charlotte, která se zdá být doslova vyvolená - má totiž zvláštní gen, který se v jejich rodině dědí již po celé generace umožňuje svému nositeli cestovat napříč časem. Gwendolyn o tom, co tajemný gen způsobuje samozřejmě neví, dokud se sama shodou okolností nepřenese v čase a neukáže se tak, že to ona je nositelkou genu, ne Charlotte. Tehdy se rozběhne slet událostí, na který Gwendolyn není ani v nejmenším připravená, protože na to celý život rodina připravovala Charlotte, ne ji. A tím její dobrodružství začíná.

O Drahokamech jsem nějakou dobu už věděla, ale dostala jsem se k ní poměrně nedávno. Aktuálně se chystám na druhý díl, takže se rozhodně nemusíte obávat nějakých spoilerů nebo tak - ale můžu rozhodně říct, že minimálně první díl měl co do sebe. Kerstin Gier má v celku jednoduchý styl psaní, ale třebaže se po docela dlouhou dobu vlastně nic moc nedělo, relativní nedostatek akce rozhodně kompenzuje zábavnost celé knihy a taky fakt, že je vážně čtivá. Dala by se taky dost dobře považovat za vhodnou oddechovku, protože to je vážně nenáročná četba. (Dokonce musím podotknout, že si celou tuhle sérii přečetla i moje mamka, takže je to vážně perfektní čtení na oddych - schváleno právě od ní).

Rudá jako rubín u nás poprvé vyšla v roce 2012, u nakladatelství CooBoo. Následovala Modrá jako safír (taktéž v roce 2012) a poslední díl Zelená jako smaragd (rok 2013). Nově ale kompletní série vychází jako jako paperback v boxu, zatímco první vydání bylo hardbackové s přebalem.

Stejně jako tomu je u mnoha jiných knih a sérií, i Drahokamy se dočkaly filmového zpracování. První filmová adaptace přišla v roce 2013 a podle mého názoru se celkem povedla. Na moje relativně nízká očekávání jsem se, podobně jako u samotné knihy, dobře bavila a nebyla to ztráta času, třebaže bych ten film neoznačila jako nějak úžasný. Relativně nedávno (přesněji řečeno minulý rok) se objevila i filmová adaptace druhého dílu a co vím, chystá se snad i film podle třetího dílu, jestli se tedy nepletu. Do druhého dílu jsem zatím trošku nakoukla, ale nic moc jsem z něj nepřečetla, takže vyloženě celkově soudit nebudu, ale z referování, nejrůznějších recenzí a i toho, co jsem tak trošku načetla bych řekla, že rozhodně za přečtení stojí. Tématika cestování časem se v nedávné době docela dost rozmohla, takže je to už trošku ohranější téma, ale autorka si s námětem skutečně pohrála a i samotné detaily, co se samotného cestování časem týče jsou opravdu velice dobře promyšlené, i vysvětlené - což by se dost snadno mohlo stát velkým kamenem úrazu nejen knihy, ale celé série.

Trošku mi vadí fakt, že je to (opět trilogie) ale vzhledem k tomu, co jsem načetla o ději... to vlastně sedí. I s trilogiemi se v poslední době roztrhl pytel a trošku se obávám toho, aby celá série nakonec nebyla poněkud roztahaná a zbytečně protahovaná. Budu muset doufat.

Celkově je ale série Drahokamy milé, vtipné a svěží čtení s tématikou cestování napříč časem, které o čtenáře rozhodně nemá nouzi. Ohlasy jsou vcelku pozitivní a já osobně se těším, až se pustím do čtení dalšího dílu, protože jsem si jistá, že se takhle při čtení dobře odreaguju. Navíc... obálky jsou pěkné, originálně udělané. I to se musí ocenit!

Jako druhou sérii, kterou bych vám dnes chtěla ukázat, tu mám Květy z půdy. Tahle série mě neskutečně zasáhla, vryla se mi do srdce a je to jeden z případů, kdy vážně na dobrých sto procent vím, že mě její čtení bude stát minimálně jednu slzičku. Stejně jako tomu ale bylo u Drahokamů - nemám ji celou dočtenou. Sice ji mám kompletní, ale zatím jsem přečetla jen první a druhý díl, aktuálně mám rozečtený třetí.

Sourozenci Cathy, Christopher, Carrie a Corry po tragické smrti svého otce zůstávají závislí na svojí matce, která je bohužel bez peněz a tudíž i bez možnosti se o svoji rodinu postarat. Bez manžela je naprosto ztracená - to on živil rodinu, zatímco ona se starala o děti a domácnost. Proto tedy přechází k poněkud žalostné volbě, kdy se obrací s prosbou na svoje rodiče, kteří ji dávno vydědili. Ti její prosbu téměř jako zázrakem vyslyší, ale věci jsou mnohem komplikovanější, než se původně zdálo. Děti se tak ocitají v matčina rodného domu, kde žijí společně v malé místnůstce a jediné místo, kde si mohou mladší sourozenci hrát je stařičká půda. Jídlo a veškeré věci, které by mohly děti potřebovat jim nosí jejich babička - velice tvrdá a nekompromisní žena, která se nijak netají se svým nepříliš kladným přístupem jak k jejich rodičům, tak k nim samotným.

Matka je ale do podkroví zavírá s tím, že to nebude trvat dlouho - že si jen potřebuje získat zpět přízeň svého dědečka a potom mu je všechny představí, jen potřebuje, aby dědeček přijal její omluvu a znovu ji začal mít rád. Z pár týdnů jejich pobytu v podkroví se ale stává měsíc, potom dva. A tak jejich čas ubíhá dál.

Starší z dětí se nakonec rozhodnou půdu udělat útulnější, aby si tam mohli jejich mladší sourozenci hrát, také na sebe převezmou roli ''matky a otce'', kteří dětem skutečně chybí. Sourozenci tak notnou dobu žijí v podkroví, jsou víceméně odkázaní na sebe a Cathy s Christopherem, coby ti starší a již dospívající se do sebe nakonec zamilují...

Tahle série je opravdu hodně silná a emotivní - což je zřejmě docela znát už ze samotného námětu, který je sám o sobě už takový, což postavy jen víc podtrhují. Když jsem s čtením téhle série začínala, znala jsem už pár spoilerů, alespoň tuším. Nic mě ale nemohlo připravit na to, co se stalo. Nakonec jsem brečela skoro jako malá holka, jak moc se mě příběh nebohých dětí žijících na půdě, dotkl. S koncem prvního dílu jsem tak našla nové dvě postavy, které jednoduše musím nenávidět - a to matku s babičkou hlavních postav. Ještě snad nikdy jsem neměla takové šílené nutkání nějakým zázračným způsobem skočit do knihy a prostě té postavě pořádně nafackovat, jako jsem to měla právě v případě Květů z půdy.

Příběh je to opravdu surový a autorka se prakticky s ničím nepárá. Děj je vám podaný velice jednoduše, ale s tím, jak rychle ubíhá jedna stránka za druhou se všechno podstatně vyostřuje - a samotný konec skutečně stál za to, což nemyslím nijak ironicky. Jestli hledáte něco, co vás s největší pravděpodobností skutečně zasáhne a nepustí, jsou Květy z půdy opravdu dobrá a jasná volba. Pomalu si totiž začínám myslet, že minimálně pro mě je snad i nemožné tuhle sérii číst, aniž bych u toho minimálně na konci neuronila alespoň jednu slzu.

S autorčiným stylem psaní jsem si sice úplně nesedla, ale samotný děj a postavy mi to rozhodně dost dobře vykompenzovaly, takže si nemůžu stěžovat. Taky bych ráda podotkla, že je v téhle sérii opravdu dost znát nejen vývoj děje v průběhu času i celkově, ale také vývoj samotných postav. Díky tomu se čtenář jen tak nenudí a také se setkává i s novými zajímavými postavami, které jsou jednoznačně příjemným zpestřením děje.

Květy z půdy (1. první díl) a Lístky ve větru (2. díl) jsou taktéž zfilmované. To pro mě bylo celkem milé překvapení, protože se mi oba díly líbily, navíc ve mě převládala značná zvědavost z toho, jak se filmy povedly. Na oba jsem se podívala - nejsou špatné. V jistých ohledech se liší od knih, což se samozřejmě dá očekávat, ale jsou dobré, bavily mě. Pěkný (a pro někoho možná i zajímavý) je potom fakt, že starší Cathy ve filmu Lístky ve větru hrála Rose McIver, která taktéž hraje Liv - hlavní hrdinku relativně nového seriálu iZombie. Ve filmovém zpracování Květů z půdy a Lístků ve větru se objevuje i jiná známá tvář, a to Heather Graham, která se představila v roli matky všech čtyř dětí.

Celou sérii tedy tvoří pět dílů: Květy z půdy, Lístky ve větru, Vykoupení ohněm, Setba minulosti a Zahrada stínů. V Čechách Květy z půdy vydalo nejprve nakladatelství Ikar, než jej po jisté době znovu vydalo nakladatelství Moba s novými, pěknými obálkami.