pondělí 6. června 2016

Nový blog a koště-vzdorní pavouci!


Arieluma! Vítám vás na svém novém blogu ♥

Všechno už je přestěhované, menu funguje (až na věci, co tu zatím nejsou) a všechno hotovo, konečně! Mám z toho neskutečnou radost a stálo mě to strašně moc energie, ale hodně energie mi to i dalo. Pro info a menší vykecávačku klikněte na celý článek, díky moc ^^

Nejdřív o blogu a stěhování

Nikdy jsem se nechtěla stěhovat, fakt ne. Na to přísahám při nových i starých bozích, ale hlavně při „herním bohu,“ na kterého se tak ráda odvolávám, když mě něco zabíjí při hraní... meh. Na tom teď nesejde. Nechtěla jsem se tedy stěhovat, původní doménu jsem měla ráda pro spoustu věcí - a kdybych se stěhovala, tak na jakou doménu? Zkoušela jsem Wordpress, Blog.cz (původní doména), Webnode, Tumblr a Blogger. Ze všech je nejrozšířenější Blogger - a ehm... já ho nesnáším. Jakože vážně. Spousta věcí je tu až zbytečně složitá a já měla ráda svoje určité věci, takže jsem to po prvotním impulzu ke stěhování... jednoduše zabalila. Teď si asi říkáte něco jako tohle: Proč tedy to stěhování? Odpověď je jednoduchá. Protože chci taky šanci. 

Brala jsem, že se spousta lidí stěhuje na další domény - potažmo na Blogger. Když teď ale pořád narážím jen na odsuzování Blog.cz (a teď fakt nemyslím porovnávání domén, ty články jsou super a užitečný! ale fakt odsuzování) tak jsem se jednoduše trošku dopálila a rozhodla se přestěhovat. Je totiž celkem na nic, když vám někdo nedá šanci jen kvůli doméně, kde jste. 

Na druhou stranu má to stěhování i výhody - například pravidelné čtenáře, lepší možnost přizpůsobení, ačkoliv spousta věcí stojí za houby. Bude trvat nějakou dobu, než si zvyknu a přestanu u každého nastavování být nervózní, frustrovaná a naštvaná, haha. Rozhodně ale beru jako pozitivum i fakt, že jsem se jakž takž spřátelila s HTML kódy. Nakonec mě to i něco naučilo!

Jeden z mých nejnovějších knižních přírůstků - Dědička ohně
Někdo z vás tedy možná zná můj původní blog - http://world-of-fantasy-stories.blog.cz/ a moji zahrabanou osobnost. Hádám, že se tu ale určitě najdou i tací, co se mnou ještě neměli tu čest - proto tedy stručně představím svůj blog i sebe samotnou:

Imaginareum je převážně knižní blog, který vznikl cca před třemi lety z mého rozmaru - abych měla kam dávat svoje povídky. Časem jsem díky kamarádce začala recenzovat knihy a vystřídala pár spolu-adminů, než jsem zůstala sama, když se kamarádka odstěhovala na vlastní blog (taky tady na Bloggeru). Najdete tady recenze na knihy, vykecávačky, různé knižní typy, tagy a spoustu dalšího, taková všehochuť. Budu taky psát o seriálech a filmech, potažmo o věcech ze života.
A kdo jsem já? Téměř devatenáctiletá příšerka, která miluje knihy, zvířata a sušenky. Mimo blogování a čtení se hodně věnuju i hraní různých počítačových her - anebo taky kresbě a malbě. Pevně věřím, že by si tu každý mohl najít něco svého ♥ 


(Následuje klasická vykecávačka ve stylu deníku,
text obsahuje příhodu s pavouky!)
Koště-vzdorní pavouci?

Není to tak dlouho, co jsem byla pověřena úkolem uklidit dům. Tak jsem tedy popadla koště a začala zametat schody a potom chodbu. Když jsem ale prošla už do chodby směrem k verandě a koupelně, zatraceně rychle jsem se zastavila. Na schůdku byl pavouk. Nejdřív jsem se ho snažila v záchvatu tlumené paniky (pavouky moc nemusím, meh) udusat koštětem, ale ten pavouk byl zjevně koště-vzdorný. Okamžitě mi v hlavě vyvstala scenérie z pravděpodobně posledního deníkového zápisu - jak jsem si v noci všimla skupinky mravenců v pokoji a letěla ve dvě ráno pro sprej na mravence, pytel na odpadky a natahovala si gumový rukavice jako správná potvůrka, co jde dělat anti-hmyzí prevenci. A věřte mi, že tohle nebylo moje nejhorší setkání s pavouky. Speciálně jsem si pro tuhle příležitost našla jeden starý zápis z původního blogu:
(26. července 2015) Co bylo ale mnohem zábavnější je moje aktuální historka. V klidu jsem tuším předevčírem popíjela cider (miluju cider) a něco kuchtila na počítači, když... se přede mě ze stropu (a to doopravdy beze srandy) snesl ošklivý, velký, bílý pavouk. Normálně s pavouky vyloženě problém nemám, ačkoliv je nechovám zrovna v lásce, ale tenhle mi nahnal pěknou husí kůži. Zrovna jsme s Alexem skypovali a jak si všiml mého výrazu na webce, asi se musela dobře bavit. Zírala jsem na to bílé a odporné (promiňte, jestli máte pavouky rádi) stvořeníčko a naprosto ochromená znechucením a strachem netušila, co s tím ksakru dělat. Nakonec jsem ho rychle sebrala do kapesníku a vyhodila do koše - samozřejmě potom koš zacpala vším možným a vyhodila, ale nebyla jsem schopná ho nějak... zamáčknout. Tak traumatizující setkání s pavoukem jsem ale ještě nezažila. Brrr. 

Tentokrát jsem se musela obejít bez rukavic - ale sprej jsem sebrala stejně. Představte si to: Podivně běžící holka, klouzajíc po kamenné podlaze, letí pro sprej proti pavoukům. Když jsem toho pavouka usprejovala, konečně jsem se zklidnila. A pak jsem si všimla toho, že je na druhém konci DALŠÍ. Jestli si teď myslíte, že už jste četli všechno, tak to tedy ne... *dramatická pauza*

Nová signatura - neodolala jsem pokušení a vytvořila si kouzelnou krabici! xD
Později jsem pokračovala v uklízení, jen u sebe. Jako to tak už bývá - někdo střelené bookaholičce řekne, aby si uklidila a co půjde uklízet první? Zkuste hádat. No ano, knížky! Samozřejmě, jak jinak, že?
Takže jsem šla uklízet knížky do knihovny, protože moje nestabilní knižní pyramida na konferenčním stolku u postele už... well, poněkud zvyšovala svoji nestabilitu. Když jsem tedy odnášela knížky do knihovny, všimla jsem si, že mi na jedné z vytažených knih v knihovně visí pavouček. Malý, ale visí. K čertu s tím už! pomyslela jsem si a znova běžela pro sprej. Když už jsem si v klidu oddychla a pokračovala v rovnání... za knihovnou jsem objevila dalšího pavouka. Oni se nám tu asi i přes uklízení sakra přemnožili, nebo už nevím. Uch.

V poslední době jsem nějak neměla náladu ani na blogování, ani na psaní povídek. Pořád něco řeším,akustofobička s tím mám zatracený problém.
někam lítám - a tím to bohužel ani zdaleka nekončí. Ta nálada se teď naštěstí změnila, díky bohu. Teď mě ještě po narozeninách čeká návštěva nové doktorky, tenhle týden jsem byla na závěrečné prohlídce u dětské doktorky, dnes jsem byla na registraci u nové, do toho mě čeká ještě tuna dalších věcí, včetně sbírání papírů pro doktory. Hlavně ale nesmí chybět fakt, že se tu pořád motají bouřky - a jako
Jeden ze sousedovic tří koní na naší zahradě - Shaun
Zrovna bouřka mě chytla, když jsem byla ve městě u doktorky - to bylo v úterý. Byla jsem z toho strašně vyděšená a doufala, že se dostanu autobusem domů dřív, než to přijde. OMYL. Bylo to tam dřív, než stihl autobus přijet. Takže jsem se, naprosto vyděšená, schovávala v hale na autobusáku a doufala, že omdlím anebo tak něco, abych to nemusela prožívat. Bouřka to byla pěkně silná - nakonec mě zachránila máma s taxíkem.

Dnes už to bylo lepší, nová doktorka je skutečně velice sympatická a vyhnula jsem se odběru krve, kterého jsem se fakt obávala. K tomu dobrý oběd a spokojenost v posteli, mojí ideu už kazí jen fakt, že mi zbývá přestěhovat tuna článků... hihi. To už se ale nějak dá, není toho až tolik.

U té doktorky jsem si čas krátila čtením Mechanického prince, díky čemuž mě znovu Cassandra Clare utvrdila v tom, že mě má naprosto na háku. Stačila jedna stránka a už jsem do té knihy byla znovu zažraná, stejně jako u prvního dílu - takže už je jasné, že jsem se na Prince těšila naprosto oprávněně ♥ Horší je to s tím, že mi přišel nový katalog z Knižního klubu a objevila jsem v něm Gejšu. Tu Gejšu, kterou už sháním asi rok, jenže marně. Takže tedy sbohem, moje rozhodnutí si NEkupovat knížky, protože jich tu mám stále dost nepřečtených - ona ta Gejša prostě musí být moje! (Tomu tedy říkám naprostá knižní závislost, haha)





1 komentář:

  1. *Mission spi-possible* Aneb jak pavouci ovládnou svět a Azzienky pokoj.
    Btw, Falko je hezčí. :))

    OdpovědětVymazat