neděle 5. června 2016

Recenze | Čistý - Juliana Baggott


„Vedle Čistého připomínají Hunger Games zahradní večírek...“

Pressia a Partridge jsou dva rozdílní lidé. On žije v bezpečí Dómu, je zdravý a téměř dokonalý jako všichni v jeho okolí, ona přespává ve skříňce v starém, rozbouraném kadeřnictví a navždy s sebou bude mít svou panenku, protože jí splynula s rukou. Svět je rozdělen na dvě strany - na jedné jsou lidé, kteří katastrofy v pořádku přežili a jsou uměle zdokonalováni - Čistí. Nehrozí jim žádné nebezpečí, žijí v naprostém bezpečí, které jim nabízí Dóm, to je domov Partridge. Na druhé straně stojí lidé mimo Dóm, hladoví, popálení, zranění, a zdeformovaní. Žijí v troskách a sutinách, neustále ohrožováni dalšími bytostmi, které bývaly lidmi, ale při katastrofách se spojily s něčím, co z nich udělalo bytosti nepříliš připomínající lidi. Někteří se skrývají v sutinách a jakmile někdo projde okolo, vrhnou se na něj a stáhnou ho dolů, do své nory... V takovém světě žije Pressia. Zdá se, že spolu Pressia a Partridge nemají nic společného, ale věci se poněkud změní, jakmile Partridge uteče pryč z Dómu...



Jakmile jsem uviděla obálku této knihy, byla jsem okouzlená - a po přečtení anotace jsem si říkala, že by to vůbec nemuselo být špatné. Pressia je zvláštní dívka. Již od samého začátku mi přišla celkem sympatická - a celkem jsem si ji oblíbila. Líbí se mi na ní, že to není případ dokonalé dívky, které se občas v některých knihách, co jsem četla objevují - a to jsem velice ocenila. Samotný Partridge mi nepřijde nijak úžasný, nějak mě nezaujal. Nemůžu si pomoct, ale charakterem a způsobem vystupování mi připomíná Peetu ze série Hunger Games, ke které se za chvíli také dostaneme.
Autorčin styl psaní se mi líbil, dobře mi sedl a myslím, že umí i dobře napnout, zároveň je děj zasazený do budoucnosti, zničeného světa a zároveň do dokonalého útočiště zvaného Dóm, kde jsou všichni lidé uměle zdokonalení. Jsou to dvě naprosto odlišné strany, velice rozdílní lidé - a to jak po fyzické stránce, tak po psychické.

Vedle Čistého připomínají Hunger Games zahradní večírek, hlásá Self magazine - a upřímně, dovolím si nesouhlasit. Čistý je pěkná knížka, která se mi celkem líbila - ale až tak slavné to není. Je to hezká kniha, dobře napsaná - a zasazená do skutečně drastické budoucnosti, která na někoho může působit tím dojmem, který je výše zmiňován, na mě takto Čistý nepůsobí. Nechci tím tuto knihu nějak označovat za špatnou, ale v žádném případě bych si netroufla říct, že vedle Čistého připomínají Hunger Games zahradní večírek, protože tomu tak není. Možná se v dalších dílech této série objeví nějaký větší zvrat díky kterému změním názor, ale zatím můžu jen tiše vrtět hlavou.

Je ale pravda, že pokud jste fanouškem série Hunger Games, mohla by se vám tato kniha líbit. Osobně už jsem pár dystopií četla a série Hunger Games je právě jednou z nich. Takže pokud se vám dystopie a podobné knihy líbí, určitě vám doporučuji se po knize Čistý podívat. Autorka rozhodně ví, jak napnout čtenáře - a i když má tato kniha jako všechny další knihy jisté nedostatky, určitě stojí za přečtení. (A navíc… má nádhernou obálku, ne?)





0 komentářů:

Okomentovat