středa 15. června 2016

Trocha života do toho přežívání!


Arieluma! Pravděpodobně nejste z mého dočasného zmizení nějak nadšení, ani já z toho neskáču několik metrů vysoko... věřte mi. Překvapivě jsem ale měla méně času a byla jsem VENKU. Se skutečnými, naprosto živými LIDMI. A překvapivě to byla moje rodina, haha. Ne, vážně. Moc jsem si tu menší pauzičku užila a mám alespoň trošku co vyprávět ^^




Zase nás dohnaly bouřky. Včera tu byla jedna obrovská, úchvatně široká a já se málem zbláznila hrůzou, protože to byla vážně síla. Dokonce nám něco prý prdlo v zásuvce - což mě vážně překvapuje, že neodešel internet. Nebylo by to poprvé.. *Nevinně vzpomíná na události před několika lety, kdy ignorovala bouřku a hrála na ještě starém počítači, který byl propojený s otcovým počítačem a modemem od internetu... když to prásklo blízko, vyškubla svůj počítač ze zásuvky, ale modem s nějakými těmi vnitřnostmi otcova počítače... to už zachránit nestihla, UPS* 

Pozitivní je, že jsem za obě (dnešní i včerejší) bouřky stihla udělat hned dvě obálky! A to jsem si říkala, že už se na to po špatných zkušenostech vykašlu... ti lidi zřejmě nejsou až tak silný faktor, abych se dala odradit. Moje chuť něco kuchtit byla zkrátka mnohem, mnohem silnější.

Později jsem včera večer koukala na Laru Croft: Kolébku života. Jako velká fanynka Lary jsem si ten re-watching fakt užívala, ačkoliv jsem nakonec stejně skočila k Zootopii, protože animáky jsou zkrátka jistota... Spalo se mi potom celkem dobře, asi to vytěsnilo moje myšlenky na nějaké japonské legendy a dívku z mezer, která mě straší poslední asi týden... brrr.

Než jsem se vypařila, nějak jsem neměla moc náladu na psaní. Jakože... snažila jsem se psát nějaké ty povídky, ale bylo to takové... meh. Meh-meh. Pokud víte, jak to myslím. Prostě to nebylo ono. Jsem zvyklá, že nad ničím nepřemýšlím - prostě jen prsty přeletím ke klávesnici a ono se to doslova píše samo... asi jako teď. Sotva stíhám psát, jak rychle se mi z hlavy řinou slova a motají se do vět, ať už více souvislých, anebo ne.
Samotná nejnovější obálka
Strašně jsem se předtím snažila napsat dobrou recenzi a tak jsem se do toho tak křečovitě nutila, pořád ji přepisovala a snažila se působit tak nějak... líp. Jako zkušenější člověk. Podle toho, jak jsem si ji pak četla, eh... Se to na ní dost podepsalo. Proto jsem se rozhodla, že budu prostě psát tak, jako obvykle - naprosto spontánně, protože to je to nejlepší, co ze sebe můžu vydat. Nemá smysl se snažit být něčím, čím nejsem - a snažit se samozřejmě budu dál, jen ne ta křečovitě. To mi zlepšilo náladu, což se v před-narozeninové depresi celkem šiklo. To ale nebylo to nejlepší.

Moje drahá teta pracuje v Johnson Controls (kdo nezná, o moc nepřicházíte :D) a snad nikdo pořádně netušil, jak to u nich vypadá. Tadá - měli den otevřených dveří a tak se víceméně celá naše famílie (tím myslím tu, co spolu aspoň trochu mluví... tudíž - babička, teta, mamka, teta Aňa - babiččina sestra - a já) vydala do „Johnsnu“ na výlet. Je to stejně ve městě hned vedle, takže to nebylo ani daleko. 

Tož jsme tedy šly. Nejdřív nás teta s babičkou vyzvedly u nás doma a já byla štěstím bez sebe, že zatím nemusím sedět vzadu na prostředním sedadle. Byla jsem z toho místa tak vyklepaná, že jsem skoro ani nejela - konec konců, pamatuju si totiž, že tam vždycky byl hloupý pás anebo dokonce žádný... a představa, že by teta nějak musela prudce zabrzdit a já skončila na čelním skle... ehm, to nebylo zrovna vábný. Později jsem tedy seděla uprostřed, takže jsme se tam doslova mačkaly s babičkou a tetou Aňou, ale nikdo si nestěžoval... jediné štěstí, hihi.

Horší to bylo na tom Dni. Hned u vstupu bylo cosi nad bránou, omotané balonky (pomozte mi, jak se tomu říká?) a těch se já k čertu bojím, protože trpím akustofobií. Když takový balonek praskne, je to pěkná šlupka. A ty já vážně nesnáším... o to horší to je, když máte všude okolo dětičky, kterým někdo dává balonky zadarmo. Celou cestu fabrikou jsem tak byla nervózní, protože se za námi motalo nějaké dítě a pořád bouchalo tím balonkem o zem, Brrr. 

Teta nám ale ukázala, kde pracují (bez mučení se přiznávám, že jsem nic z té nervozity ani nevyfotila) a komentovala i výrobu a podobně. Jako obvykle - velká fabrika a lidí jako v mraveništi. Měli to ale neskutečně dobře zorganizované, což si neumím představit. Jak může někdo vymyslet něco tak důmyslného? Páni.

Fotbalová akce na hře Farmerama, kterou moc ráda hraju v době,
kdy bych měla dělat něco smysluplného xD
Potom jsme šly na oběd, do... Crystalu? To je tuším kulturní dům, je tam kino a další věci, včetně restaurace. Skoro mě až šokovalo, jak... luxusně a slušně působila. U nás je všechno tak nějak lážo plážo, tohle už bylo skoro jako... ehm... Nóbl. Jen v dobrém slova smyslu. I jídla byla trošku nezvyklá, takže si nikdo (až na tetu) nevybral. Nakonec jsme stejně skončily jinde - kde jsme se i hodně dobře bavily, protože má moje teta neskutečný smysl pro humor. Ráda bych vám některý z těch vtipů napsala, ale bohužel mám ne-talent ten vtip v tom zkrátka... zabít, neudržet. Bohužel... jsem tlápná. 

Když jsme potom kupovalo něco ke kafi, zastavily jsme se u zverimexu - mají tam totiž krásného žaka. Tohle bylo ale poprvé, co jsem ho slyšela vůbec něco povídat - byl neskutečně roztomilý. Sama jsem ujetá na ptáčky a papoušky, takže jsem nad ním zákonitě musela chvíli cukrovat xD

Ještě ten večer mě ale překvapila matka s tím, že pojedeme další den znovu pryč. Co to? Nakonec z ní vypadlo, že pojedeme do Kosmonos. Tam bych chtěla na podzim nastoupit, abych konečně měla diagnózu a doufám i ve vychytání medikace. Takže jsme jely do Kosmonos - překvapivě je to moc pěkné místo, nemocnice je postavená z nějakého starého sídla a je tam spousta celkem nebojácných holubů, kteří jsou zjevně zvyklí na lidi. Mají tam dokonce i koně a parčík, představa toho, že bych tam strávila týden, dva a možná tři... no, není to tak děsivý. Jen bych se musela napakovat knížkami a doufat, že tam mají taky možnost připojení k internetu... čtení mi totiž vážně nevydrží víc jak týden, nedokážu pořád jen číst.

Dnes bychom tam měly s babičkou a tetou jet znovu, jen na Den otevřených dveří (další! xD) - takže bych se rovnou i podívala dovnitř (a ne jen na venkovní areál) a mohla se pozeptat na věci, co mě tak hrozně trápí a sžírají. Jako například: Po kolika lidech jsou pokoje? Budou mi chtít taky brát krev? Protože si ji vzít nenechám. Mají tam v noci světlo? A další věci. Hned ve čtvrtek mě potom čeká ještě další cesta, jen do města k doktorce... na skok. Snad to přežiju.

Hm... po dopsání tohohle článku se mi nějak chce něco hrát... původně jsem si chtěla pořídit nové DLC ke Goat Simulatoru, ale zatím jsem ho neviděla na stránkách, kde si kupuju hry. Asi si budu muset počkat, nom. Ale možná bych zkusila Sacred anebo Sacred 2... Celkem mi chybí dobrá fantasy atmosféra, hihi. 


11 komentářů:

  1. Jelikož mě dnes někdo vzbudil uplně zbytečně, tak nespím a čtu! :/ ;D Píšeš docela čtive, takže se to dálo v pohodě přečíst. ;))

    OdpovědětVymazat
  2. Zlato, skvělý článek..:D Obálky jsou naprosto úžasné! Moc se ti povedly a ohledně Kosmonos, držím ti palce, ať to tam dopadne dobře!..:)

    OdpovědětVymazat
  3. Co je v Kosmonosich a jakou diagnozu? Asi nectu moc pozorne :/ Laru mam taky rada ale ted jsem to v tv nejak nestihla. A zako je nejlepsi papousek ever! Jednou si ho poridim :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem tam nepsala, není to tvoje chyba :) Moc se mi nechtělo to psát konkrétně přímo do toho článku, abych pravdu řekla. V Kosmonosech je toho asi víc, ale já se jela podívat na psychiatrickou nemocnici, potřebuju totiž pravděpodobně nějaký posudek a diagnózu kvůli úřadům - abych to vysvětlila :)
      Já to v televizi právě taky nestihla, takže jsem si to musela pustit později, protože tv moc nesleduju, tak jsem to propásla xD Papoušci jsou úžasní, ačkoliv mě osobně stačí jen ten můj andulák :D :D Díky za komentář ♥

      Vymazat
    2. abys vysvetlila uradum co? mozna jsem votravna, ale ja desne chtela bejt psycholozka nebo psychiatricka, takze jsem o tom dost cetla a i ted se zajimam o cokoli na to tema co se kde sustne :)

      Vymazat
    3. Abych jim mohla vysvětlit svojí prakticky pracovní neschopnost. Je trošku divný to psát sem, ale vysvětlím to (snad pochopitelně, moje vysvětlování totiž stojí za houby xD) - skončila jsem v polovině druháku, protože jsem se víceméně složila a úplně přestala ze strachu z lidí chodit ven. Teď už sice ven chodím, byť omezeně, ale pobyt na psychiatrii a ten strach ve mě utvořily něco jako... no, dalo by se říct, že nový strach. Nejsem schopná být někde, kde je hodně lidí anebo někde, odkud nemůžu... no, svobodně odejít. Plus se kvůli svým „stavům“ nedokážu soustředit a šíleně panikařím, když ode mě chce něco důležitějšího, kde nemůžu udělat chybu. Nemluvě o tom, že díky svému skoro náběhu na nějakou poruchu příjmu potravy jsem jako porcelánová panenka, takže bych navíc valnou většinu prací nezvládla, protože fyzicky na tom jsem taky na nic. Prostě složitý, ale snad jsem to vysvětlila tak, že se to dá pochopit :D A v pořádku :)

      Vymazat
  4. Jo Lara, ujizdela jsem i na hrach. Nemuzu sice rict, ze by filmy nejake super hity, ale i presto se na to vzdycky rada podivam. Navic tam hraje Angie a tu mam taky v oblibe :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je milé najít v tomhle ohledu někoho dalšího ♥ :D

      Vymazat
  5. Píšeš krásně čtivě :) Jinak nádherné obálky, myslela jsem si, že jsou to skutečné obálky knih, jen mi tam neseděla Nina a pak bylo vše vysvětleno :D :)

    Simply Janet

    OdpovědětVymazat