pátek 10. června 2016

13 (podivných) věcí, které jako bookaholička dělám + meme


Tenhle článek jsem chtěla sepsat už nějakou dobu, ale pokaždé jsem od toho z naprosto záhadných důvodů upustila. Nakonec jsem se tedy osmělila a pustila se do toho - jen upřímně doufám, že to nějak nezkazí obrázek, jaký o mě máte utvořený xD 




Více v celém článku, otevírejte ale jen na vlastní nebezpečí!
*pokus o vtip, ale možná i o varování?*

Každý máme nějaké ty „věci“ - někdo má rád vůni starých/nových knih, někdo zase dělá něco jiného. Nemůžu mluvit za ostatní, takže to zkrátka napíšu za sebe... ryze upřímně. Jen doufám, že ze mě nakonec nebude nějaké knihomolské monstrum. (A to vážně doufám!) Anebo šílenec. 


1. Když se řekne ÚKLID, začnu si uklízet knížky

Vlastně je jedno, jestli vyloženě knihovničky (Nemám totiž jednu velkou krásnou knihovnu... Klidně byste mě mohli litovat! Došla jsem k naprosto provizorním věcem, abych měla svoje knižní poklady kam dát) anebo zkrátka knížek. Mám je všude po pokoji - kopu na konferenčním stolku u postele, další kopu ve v dřevěném stojánku, který byl určený na CDčka (haha, slouží mi jako polička na Kingovky) anebo v takovém tom boxíku, co mají počítačové stoly na bednu od počítače. Tam jsem těch knížek nacpala tolik, že se mi to už i málem utrhlo... ups.

2. Nedokážu odolat výlohám knihkupectví

I kdybych měla okolo proběhnout a jen to přeletět očima, prostě tu výlohu MUSÍM vidět. I kdybych bezpečně věděla, že v ní není nic nového - ta nutkavá potřeba se nad tím pozastavit a prohlédnout si obsah výlohy... ehm, je zkrátka nezastavitelná. Jsem v tomhle jediná? Snad ne.

3. Sbírám záložky, ale moc je nepoužívám



Rozhodně si knížky nezakládám tak, že bych si ohnula roh - to ani v nejmenším. Ale místo záložek obvykle používám „blbátka“ (náš rodinný výraz, vysvětlím) - papírky, které používáme na zapisování nejrůznějších věcí, jako jsou nákupy, práce a podobně. Mám je v několika barvách, dokonce si můžu vybírat... heh. Záložek mám ale tolik, že už se mi ani nevejdou do plechové piksly, kam jsem si je dřív dávala. Druhé ups.


4. Kvůli místu na knížky si beru kdeco

Jak už jsem zmiňovala, moje řešení „knihovničky“ je poněkud... chaotické. A dost zoufalé, dalo by se říct. Naposledy jsem si vzala držák na pokličky, který se u nás nějak neuchytil. Světe div se, ony do toho krásně sedí knížky! A dokonce to nevypadá vůbec špatně! No kdo by to byl řekl? 


5. Prokletí nedokončené série

Tohle je věc, nad kterou se asi nikdy nepřestanu usmívat. Není to ještě tak dlouho, co jsem doma měla první a poslední díl série Drakie. Chtěla jsem si onehdy koupit ten druhý, ale než jsem se k tomu dostala, už měli v tom knihkupectví jen třetí. A tak jsem prostě vzala ten třetí a přečetla ho. Moje logika: Ale proč ne? Tse. Kdo by stál o prostřední díl, když mám poslední? Ha! Ten druhý jsem si dokoupila o nějakou dobu později, ale tohle prokletí se na mě váže dál. Často zkrátka mám další díly série, aniž bych měla první anebo předchozí... a vlastně mi to ani tolik nevadí. Asi jsem divná.


6. Čtu hodně knih najednou, převážně v noci a ideálně na jeden zátah

Spousta lidí říká, že nemůžou číst víc knížek najednou - to by asi nechtěli být v mojí kůži. Aktuálně mám rozečtených minimálně deset knih, ale určitě to bude víc - musela bych se podívat na Goodreads a do knihovny, abych to číslo upřesnila. Nějak mi to nevadí, proč by mělo? Zvykla jsem si. Horší je, že jsem si zvykla číst v noci. A na jeden zátah, ideálně. Moje oči mi za to moc neděkují, věřte mi.

7. Ksichty při čtení?

Právě se dostáváme k tomu, co jsem zmiňovala nahoře. Moje výrazy. Hodně komentuju cokoliv, co přečtu - jsem schopná se smát, mluvit na ty postavy a dokonce jim občas i zanadávat, pokud si to zaslouží. Nejvíc ale protáčím panenky anebo se jinak ksichtím, což je ve společnosti... trošku na obtíž. Pak mi pěkně cukají koutky, ale obvykle to ustojím. OBVYKLE. 


8. Oranžové papírky a fráze „korunní princ“

Když jsem četla Skleněný trůn, byla jsem pěkně nakvašená z jedné věci. KORUNNÍ PRINC. Pořád a dokolečka, už mě to doslova vytáčelo - a tak jsem se naštvala a šla si nastříhat pár „blbátek“. Nedokázala bych použít lepítka, takže jsem si nastříhala obyčejný papír a začala ty proužky frkat do té knížky podle toho, jak to tam někdo řekl. Asi nemusím říkat, že byla nakonec celkem... oranžová, že? Tenhle nápad jsem dostala díky GoT a značení smrti. Vtipná poznámka: Ty papírky jsem z té knížky ještě nevytáhla.

  9. Hardbacky! ♥

Nemám ráda paperbacková vydání, fakt ne. Paperbacky se snadno zničí a to já nerada. Aktuálně mám zlomené srdce nad Dědičkou ohně, u které se mi doslova ztratila část zlaté barvy z nápisu, když ji četla mamka. Prý se jí potily ruce a měla „agresivní pot“ anebo tak něco. Nějak to nechápu, zatím jsem se s ničím takovým nesetkala, vy ano?
Každopádně, miluju hardbacky. Jakože opravdu. Takové knihy mi dělají až šílenou radost, ačkoliv je to pitomost - paperbacky nejsou špatné, je to jen o tom, co člověk preferuje. I tak... hardback = ♥ Takže je zkrátka vyhledávám, ne sice v takové míře, že bych si nějakou knížku pořídila jen kvůli... ehm, ehm. 

10. Dokážu hodně často odhadnout děj i konec

A to v poslední době skoro pořád. Občas mi to trvá delší dobu, někdy v průběhu čtení od svého odhadu upustím a jsem pak částečně překvapená (z části, protože jsem upustila od odhadu a z části kvůli tomu, že se ten odhad přeci jen vyplnil) - ale to se moc často nestává. Jen musím podotknout, že teď skutečně nemluvím o knížkách, co mají děj průhledný jako Christian Grey. (Průhlednost Christiana je asi stejná, jako průhlednost dokonale průhledné izolepy, kterou si - tuším - kupoval u Any? Ale vážně, Christiane. Jak ďábelské a nenápadné!) Nejsnazší je to u Young Adult knih, ale daří se mi to i u jiných titulů, někdy jsem na to i celkem hrdá... někdy. Je to skoro jako spoiler, meh. 


11. Téměř pokaždé u sebe mám knížku, deštník ne

„A vzala sis deštník?“ Ptá se moje dobrotivá matinka. Samozřejmě zavrtím hlavou, protože je „moc těžký“ a nechce se mi s ním tahat. O knížce, kterou v tašce mám a pravděpodobně nebudu mít moc příležitost si jí číst... ehm, o té už se raději nezmiňuju. Je to jako posedlost! 

12. Občas zapomínám, jaké knížky doma mám... občas.

Představte si to překvapení - objevíte v knihovně knížku, o které ani netušíte, že ji máte. Zní vám to povědomě? To sice nevím, ale v mém případě je to už klasická věc. Občas si dokonce říkám, že mají ostatní lidi i lepší přehled o tom, jaké knížky doma mám... a to je sakra trapná situace.

13. Nikdy nečtu knížku s přebalem

Ne, že bych takové knížky vůbec nečetla, to ne! Jen si ten přebal sundavám, ani nevím proč. Asi z praktického uvažování - kdyby náhodou, tak to poničení pod přebalem nebude tolik vidět, asi bych se za to měla stydět xD 


 Budu ráda, pokud se se mnou v komentářích podělíte o svoje „faktíky“ co se bookaholismu týče ♥


7 komentářů:

  1. Paradni clanek :D Take sundavam prebal a mam radeji hardbacky, ale i papirove maji sve kouzlo. Co bych nesnesla, tak vice rozectenych knih. Vzdy ctu jen jednu a pak beru druhou.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě těší, že v tom nejsem jediná :D Já jsem taky dřív četla nejdřív jednu a pak teprve další, ale tenhle zlozvyk asi vznikl změnou mých „chutí“ anebo nevím, no xD Snažím se toho zbavit, ale moc mi to nejde :D :D Díky moc ♥

      Vymazat
  2. :D dobrý článek, skoro všechno na mě sedí taky.
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  3. Sakra, ty memečka jsou skvělý! Poslední dvě nejvíc! :D

    Taky nečtu knihy s přebalem, vnímám to úplně stejně. Hlavně přebal se ničí mega jednoduše, tak celkem nechápu, že s tím někdo čte... :D

    OdpovědětVymazat
  4. Super článek! :D
    Ve všem se vidím, až teda na 12. o tom co mám v knihovně mám detailní přehled, protože knížky každou chvíli přerovnávám. :D

    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Pobavila jsi mě tím korunním princem, taky mi to lezlo na mozek :D
    Jinak fajn článek :) Ne všechno na mě sedí (třeba ty hardbacky... a taky nemám tolik knih, protože víc využívám knihovnu než knihkupectví), ale jasné, knihomolská prokletí jsou různá :D

    OdpovědětVymazat
  6. S tím korunním príncem jsi mě fakt pobavila. Hlavně, když jsem dneska dočetla druhý díl Polnoční koruna. Tam myslím, že to tak časté nebylo. Záložku si dělám v Nesedí na mě všechno z tvých faktů, ale asi polovina z nich, možná víc určitě. Jinak většinou místo deštníku mám taky knihu =D Užasný článek.

    OdpovědětVymazat