čtvrtek 2. června 2016

Podzimní mánie a tuna knih


(Článek ze 7. listopadu 2015) Nebudu se namáhat s vymýšlením nějaké výmluvy, protože výjimečně žádnou nepotřebuju. Ne, že bych to na vás takhle zkoušela, ale... doma je občas využívám. Každopádně - opět moje aktivita klesla, což bylo z valné většiny kvůli mému fyzickému stavu, který když už se zlepšil, tak se pos... pokazil ten psychický. Absolutně jsem ztratila chuť něco dělat, nic mě nebavilo a třebaže jsem hodně četla, ani napsat recenzi pro mě prostě nepřišlo v úvahu. Okay. Teď už se to snad konečně změnilo, znovu cítím takovou tu životní energii. A konečně se s vámi tedy podělím o to, co se dělo tak fascinujícího, když jsem znovu nic nepsala. (Ahaha... já psala. Ale Nemu, E-17 a Azreel na Wattpad. Ale i to se počítá, ne?)



Následující článek je velice vykecávací a pokud očekáváte nějakou vysoce přínosnou hodnotu, asi ji nenajdete. A to myslím vážně, jen se vás snažím dopředu upozornit. Ne, že bych měla v úmyslu vás tu krmit něčím naprosto hloupým, ale... jeden nikdy neví. Za posledních pár dní jsem snědla až moc ukradených sušenek (pro větší zážitek z mého psaní čtete jako ŠUŠENEK) a vypila až moc horkého kakaa. Asi mi to trochu leze na mozek, berme to tedy s rezervou.

Poslední doba je pro mě fakt hodně těžká. Deprese na mě číhají snad za každým rohem a doma to není zrovna veselý, takže to na mě dost silně dolehlo. Navíc mě potom přepadly šílené bolesti hlavy a bylo toho zkrátka moc, potřebovala jsem vypnout a dočerpat energii, nebo tak něco. To se mi včera zřejmě podařilo - nejdřív jsem si přerovnala knihovnu a trošku si to ve svém ''útočišti'' zútulnila, potom jsem zjistila, že už vážně nemám místo na knihy a tak jsem je narovnala všude, kam se vešly. Na televizi, z obou stran televize, mezi reproduktory od přehrávače... VŠUDE. A vypadá to dobře, kupodivu. Taky jsem si začala pravidelně zapalovat svíčky - přičemž se mi inteligentně podařilo si spálit pěkný kus nehtu na palci - a proto se prosím nevyplácí mít dlouhé nehty! 
Snažila jsem se i psát, ale ani to mi moc nešlo. Napsala jsem kousíček k E-17, který teď hodně přehodnocuju, jestli ho spíš nesmazat. Napsala jsem kousek k Nemě a pak celou novou kapitolu k Azreel, ale víc nic. Sice jsem rozpracovala novou povídku, ale z té nic nebude. Ráno jsem teď dostala nový nápad, uvidíme co bude z toho. Kdo ví. 

Když jsem psala, že jsem hodně četla, tak jsem to myslela vážně. Kupodivu jsem nasadila úctyhodné tempo jedna kniha za noc, které jsem narušila s tím, jak teď chodím spát jako normální člověk... ALE - stejně jsem toho dost stihla přečíst. Mám za sebou už Dívku ve vlaku, Případ Amelia, Galveston, Mechanického anděla a chystám se na další. Taky mi přišla OTKA, na kterou jsem vážně zvědavá, ale zatím jsem se k ní nedostala. 
Hrozně jsem si chtěla obarvit vlasy černou barvou. Nemám tušení jak bych ji sehnala, ani jak bych přiměla svojí milovanou matičku, aby s tím souhlasila, ale nakonec jsem dostala ještě šílenější nápad. Když včera přišla z práce domů, jednoduše jsem jí oznámila, že ''zastřihneme vlasy''. A pak jsem jí řekla, ať mi to zastřihne trochu víc. Ve finále jsem přišla o okolo dvaceti centimetrů, takže ze svých krásně dlouhých vlasů mám něco polodlouhého, přibližně. Je to šílený nezvyk - ale rozhodně to těm vlasům prospěje, jsem si tím jistá. Nikdy jsem nebyla schopná je nechávat zastřihávat pravidelně a časem se to na nich podepsala, takhle mají šanci na regeneraci. A já mám vytouženou velkou změnu. Sice miluju tu délku, ale co s tím? Stejně vypadám jako trdlo, tak proč se toho nezbavit? Neostříhala jsem si vlasy tak, že bych měla jen pár centimetrů, ale co. Jsou o tolik kratší, že si je nemusím STAHOVAT. Jsem zvyklá nosit na ruce gumičku, abych si je mohla kdykoliv stáhnout - ale večer jsem zjistila, že to už nepotřebuju ani na noc. Je to šílený, ale vyhovuje mi to. Sice teď musím vypadat jako větší trdlo, ale já už s tím něco vyvedu. Navíc se díky tomu zbavím hnusných komentářů od rodiny, které mě už od malička nabádají, abych si vlasy nechala krátké. Jakože fakt krátké. Otrava. 

Rozhodně se teď pokusím napsat alespoň jednu recenzi, ale vzhledem k tomu, že je moje psychické rozpoložení jako aprílové počasí... těžko říct, jak to dopadne. Nemůžu vám nic slíbit, ale rozhodně se budu snažit. Tak jako tak potřebuju k životu něco, co mě nějak zaměstná - a na to vážně hry, seriály, videa a tuna domácích prací nestačí. Ani knížky. Potřebuju blog, něco, kde bych mohla psát. Takže to snad klapne a já budu zase produktivní, jako obvykle. Snad. Držte prosím palce. Jinak vám přeju hezkou caturday!

0 komentářů:

Okomentovat