čtvrtek 2. června 2016

Recenze: Colleen Hoover - Odvrácená tvář lásky

Tate se na nějakou dobu stěhuje ke svému bratrovi, doslova naráží na Milese - bratrova kamaráda, který je pěkně opilý a krásně jí blokuje svojí přítomností cestu do bytu...  Ani ve snu by ji nenapadlo, že by si s ním mohla něco začít. Ze samotného začátku by ji snad ani nenapadlo, že by to mohl být přítel jejího bratra. Není mezi nimi ale absolutně žádný vztah. Přátelství? To jistě ne. Láska? Už vůbec ne. Přesto to ale mezi nimi pěkně jiskří, proto není divu, že se po sobě časem vrhnou. Jejich poměr je ale čistě o přitažlivosti, vášni - jen o sexu. Když do toho podivného pouta Tate jde, Miles udá dvě naprosto jasná pravidla: Tate se ho nesmí ptát na minulost a v žádném případě od něj nemá očekávat jakoukoliv budoucnost. Sex, všechno je jen o sexu. Ti dva si navzájem vyhovují a i ten poměr jim vyhovuje, nepotřebují víc. Alespoň tak si to Tate myslela, než její srdce zatouží po něčem větším, než je jen vzájemná přitažlivost...

Autorka Colleen Hoover si mě se svými knihami (Bez naděje, Život jedna báseň) již dvakrát získala. A její novinka Odvrácená tvář lásky (v originále Ugly Love) v tomhle ohledu bez pochyb nezůstává úplně pozadu.

Když jsem poprvé Odvrácenou tvář lásky viděla, hrozně se mi zalíbila obálka. Prostě mě tak nějak přitahovala, takže jsem si přečetla anotaci, k čemuž výrazně dopomohlo jméno autorky, protože Colleen Hoover už je pro mě určitým lákadlem. Ano, ta kniha mě zaujala. Sice jsem si nebyla úplně jistá tím, jestli to pro mě bude to pravé ořechové, ale... stejně jsem po ní sáhla. I přes tu zanedbatelnou nejistotu jsem ji rozečetla a nakonec hodně rychle i dočetla. Opět jsem byla emocionálně trošku... rozhozená, dalo by se říct. Ale jen v dobrém, samozřejmě!

Od děje jsem si příliš neslibovala - a jsem za to svým způsobem ráda. Už podle anotace je jasné, že se většina děje staví na vztahu mezi Tate a Milesem, ALE - je tu jedno podstatné ale. Celá kniha je totiž braná ze dvou pohledů. Jeden patří právě Tate, který je braný ze současnosti a druhý je Milesův, jen z minulosti. Vzhledem k tomu, že Miles bez pochyb už okusil odvrácenou tvář lásky, dává to skvěle smysl. Už vzhledem k jeho podmínkám, k jeho... tajemnosti. A také uzavřenosti.

Ze začátku mi to trošku vadilo, jaký Miles byl. Byl neskutečně uzavřený a možná až příliš tajemný, což na něj v některých chvílích vrhalo poněkud nepěkné světlo. Oproti tomu mi byla Tate celkem dost sympatická - sice ji nemůžu označit za nějak výrazný, originální anebo vyloženě zajímavý charakter, ale rozhodně má svoje kouzlo. Kdyby nebylo jejího absolutního pobláznění do Milese.
Tate je od samého začátku pevná postava, což se relativně mění ve chvílích, kdy je později s Milesem. Tehdy nastává nepříjemné klišé v podobě její vyměklosti. Už nestojí nohama pevně na zemi, jako obvykle, je naprosto, ale naprosto mimo. To mě poněkud zklamalo, protože podobné věci se už téměř zákonitě objevují snad v každé knize, která disponuje podobnými atributy v ději. Jakmile se objeví vztah mezi mužem a ženou, jeden z nich z toho prostě musí být na větvi. Jinak by to zřejmě nešlo. Tak trochu jsem doufala, že bychom se tomuhle mohli v případě Hooverové vyvarovat. Bohužel.

Děj na čtenáře může působit poněkud slabším dojmem, ale to se během čtení přeci jen vychytá. Jakkoliv je v popředí vztah mezi Tate a Milesem, autorka čtenáře jen tak nezklame. O tom svědčí i skvěle vymyšlený konec a odhalení Milesovy tajemné minulosti, která se skutečně povedla. Díky dobře spojenému příjemnému, lehčímu námětu, který se mísí s určitou dávkou tajemného dramatu, se Odvrácená tvář lásky čte téměř sama. Lví podíl na tom má jistě i autorčin styl psaní, který je nerušivý, chytlavý a velice čtivý. Colleen Hoover zkrátka ani potřetí nezklamala, třebaže je Odvrácená tvář lásky v porovnání s autorčinými jinými díly slabší.

0 komentářů:

Okomentovat