Kontroverzní brilantní román o vině a trestu americké bestselleristky Jodi Picoultové.
Sage se snaží vyrovnat se smrtí milované maminky a pravidelně dochází na skupinovou terapii. Její sestry jí dávají matčinu smrt za vinu, což celé její trauma ještě víc zhoršuje, ačkoliv se obě tváří, že jim na ní opravdu záleží. Sageinou jedinou rodinou se tak stávají nepříliš blízké sestry a nejlepší kamarádka Mary, která vede pekárnu, ve které pracuje a pečení. Je jako noční pták, ve dne spí, zatímco v noci pracuje. A právě na skupinové terapii, kam dochází, se seznámí se Josefem Weberem - oblíbeným starým pánem, který ji později - jakožto svou dobrou přítelkyni - požádá o neuvěřitelnou věc. Požádá ji o to, aby mu pomohla zemřít. Následně jí vypráví o tom, jak se mu nedaří zemřít, ať už se snaží, jak se snaží. Ani přirozená cesta mu to neulehčuje - je to devadesátník, který zvládl i zápal plic. Copak by ale mohla někoho zabít? Josef tedy Sage předkládá hrůzné věci ze své minulosti, které spáchal. Působil v SS, koncentračních táborech a má na rukou krev tolika lidí, že skutečně není divu, že ho tíží svědomí. Sage ale místo toho, aby Josefovi vyhověla, kontaktuje úřad pro vyšetřování nacistických zločinů a později zjišťuje, že její babička byla jednou z těch, co přežili pobyt v Osvětimi. Tehdy se jí snaží přesvědčit, aby jí vyprávěla o svých zážitcích, čímž se dostává do hrůzného kola nepředstavitelných zločinů, bolesti a krutých emocí, o kterých neměla ani tušení. Stále je tu ale Josef - muž, který napáchal tolik strašných věcí, že by si možná i zasloužil zemřít...
Arieluma! Doslova mě to svádělo k tomu, abych se do téhle rubriky pustila. Není to ani nějak dlouho, co jsem měla napsaný článek s věcmi, které... na blozích fakt nemusím. Potom jsem si vzpomněla na svoje „Poznámky k psaní“ a bylo jasno. Stejně jsem blog chtěla obohatit o víc témat, než jsou jen knižní věci - tohle by navíc mohlo někomu přinést nějaký ten typ? Nedávno jsem totiž viděla v jedné skupině jednu mladší slečnu, která si slízla pěknou řádku komentářů, které pro ni rozhodně nebyly ničím příjemným. Kritika je ale důležitá a snad nikdo z nás nepřišel do blogování dokonalý, anebo ne? 
